[5]číslo strany rukopisuse tam nejsvětější rodičce boží a, zas odtuď na rozličná místa odejdouc, hledal pohodlné přiležitosti, kde by poustevnícký život vedsti mohl. A hle! Doprovázením božským přišel do pustého Vestriku (jenž tehdáž ta krajina samá pustina byla) a nalezl tam jeden vršek, který se mu obvzláštně dobře líbil. Na tom místě, kde nyní kaple sv. Vendelína stojí, udělal sobě jeskynku z stromových větvi, noční ale lůžko své z křovi a ratolesti spůsobil, počnouc velmi tuhý kající život vesti. Jak ale dlouho zde bydlel, čim se živil a na jaký spůsob Bohu sloužil, to jedině Bůh a nebešťane vědí. Po ňákém[c]ňákém] nákém čase cítil v sobě žádost do starožitného a svatého města Trieru putovati a ty mnohonásobné veliké svátosti a svatých ostatky, které se tam spatřují, uctiti. Mezi tím, [6]číslo strany rukopisukdyž tam několik dní v městě i za městem od jednoho kostela k druhému putoval a svůj chléb dum od domu pro lásku boží žebral, spatřil ho jeden bezbožný trierský zeman, který jej za žebráka a sprostého sedlského chlapa maje, pro jeho žebrání spurně ho vyplisnil, řka: „Ty jsi ještě silný chlap, můžeš se jináč živiti, a předce radči žebráš! Jestli žádné jiné služby nemáš, tehdy pas můj dobytek a zasluž si[d]si] gſy svůj chléb.“ Pobožný Vendelín, myslíc sobě, že by mu ta pastušska služba k pravej potupě světa prospěla, přijmul tu tak špatnou službu a musil nejprv toho zemana[e]zemana] zemaňa svíně pásti. Když ale u těch nepokojných hovad žádného pokoje nenalezl a v svejch modlitbách velmi roztržitý býval, prosíl svého pána, aby ho od toho svínečného pasení odtrhl a jemu raději pasení hovězího [7]číslo strany rukopisudobytka svěřil. Zeman ten, milujíc svýho pastuchu pro jeho pobožnost a sprostnost, svolil jeho žádosti a ustanovil ho za svýho kravaře. Při tom hovězim dobytku, moha svatý Vendelín svou modlitbu lepeji vykonávati a svému Bohu pokojnějc sloužiti, skrz znamenitý čas v tej povinnosti setrval. Dobrotivý Bůh taky tomu stádu pro jeho modlení požehnal a ten dobytek mnohém plodnější nežli prvé učinil. Zeman velice se tomu divil, ačkoliv nevěděl, že by mu to štěstí skrze nábožnost svého pastuchy přicházelo, předce ho v obvzláštní uctivosti měl. Po nejakém čase žádal svatý Vendelín to pasení hovězího dobytka odložiti a dle obyčeje starých patriárchů ovce pásti. Protož s povolením svého zemana hleděl ovec se vší snážností, moha tak svému Bo[8]číslo strany rukopisuhu