Sepsání ctnostného života svatýho Vendelína.
Svatý Vendelín, z královského rodu v škotské zemi okolo léta Páně 554. zplozen, byl v svých dětinských létech od svého pána otce Forcharda, škotského krále, a od své paní máteře Ivelíny tehdejšímu bohabojnému biskupovi k vychování ve všem naboženství a dobrých mravích odevzdán. Skrz toho pobožného biskupa byl svatý Vendelín k takovej potupě světa a k žádosti nebeských věcí přiveden, že jest u sebe pevně ustanovil: Království, které jemu dědičně patřilo, opustiti a v pokorném obcování skrytě milému Bohu sloužiti. Odkudž, ze škotské země, tejně se odberouc, špatné poutnícké šaty oblekl, mnoho svatých měst a míst navštivil. Pak okolo léta 574. do Říma přišel. Tam, když všechny kostely a svaté místa s největší pobožnosti uctil, ohlasil se u tehdejšího papeže Benedikta Prvního, a vyjevivše jemu svůj rod a mínění, žádal od něho dobrou radu a naučení. Papež jeho jednání a oumysl schválíc, napominal ho, aby v potupě světa a v službě boží pilně pokráčoval. Pak ho svým papežským požehnáním propustil.
Ten věrný služebník boží a veliký potupník světa, putujíc z Říma do Ainsidlu, poroučel se tam nejsvětější rodičce boží a, zas odtuď na rozličná místa odejdouc, hledal pohodlné přiležitosti, kde by poustevnícký život vedsti mohl. A hle! Doprovázením božským přišel do pustého Vestriku (jenž tehdáž ta krajina samá pustina byla) a nalezl tam jeden vršek, který se mu obvzláštně dobře líbil. Na tom místě, kde nyní kaple sv. Vendelína stojí, udělal sobě jeskynku z stromových větvi, noční ale lůžko své z křovi a ratolesti spůsobil, počnouc velmi tuhý kající život vesti. Jak ale dlouho zde bydlel, čim se živil a na jaký spůsob Bohu sloužil, to jedině Bůh a nebešťane vědí. Po ňákém čase cítil v sobě žádost do starožitného a svatého města Trieru putovati a ty mnohonásobné veliké svátosti a svatých ostatky, které se tam spatřují, uctiti. Mezi tím,
