či[pB2v]číslo strany rukopisutedlnosti. Tak i my poznejme své neduhy, starejme se o lékařství a příjdem k prvnějšímu zdraví, to jest, dosáhneme té slávy a moci, toho důstojenství a štěstí, kteréž o svých předcích často připomínati slejcháme. Jinák, pokudž svých mravů a povah zlých v dobré nezměníme, marnou nadějí se troštujeme, aby se nám lépe vésti mělo.

Co se Silvia dotýče, ten nemnoho Čechuom přál, a tak jich vysoce chváliti nemohl. Měl toho některé příčiny a tu největší, že se skrze učení mistra Jana Husa od poslušenství římské stolice odtrhli a za jeho času biskupu římskému nejvíce odporní byli. Disputovali na koncilium bazilejském o čtyřech artikulích pražských, a s nim také, když do Čech vyslán býval, rozmlouvání a hádky mívali. Protož jim často kacíře spílá, učení jejich potupuje a učitele do pekla odsuzuje. Jakož potom i sám, přijav nejvyšší biskupství římské, na krále Jiřího pro náboženství těžkou kládbu vydal, a netoliko krále uherského, ale i Slezákův, propustiv je z poslušenství a z přísahy, proti němu popudil. A kromě toho mají Vlaší ten obyčej, že všecky jiné národy rádi hanějí a tupí. Sami toliko Vlaší lidé jsou; jiní všickni barbaricizojazyčný text jim býti musejí. Až potud dosti buď o těch věcech praveno.

Druhý po Silviovi kroniku v jazyku českém vydal Martin Kuthen z Kuthnperku, měštěnín a písař v Starém Městě pražském, kterouž také panuom svým dedikoval. Ta vytištěna byla v Praze léta Páně 1539., nyní se zřídka nachází. Velmi krátce, ale pořádně vyčítá v ní všecka knížata a krále české, též od prvního Čecha, jako i Sylviuscizojazyčný text, až do císaře Ferdinanda slavné a svaté paměti, to jest do léta Páně 1527., dotýkaje mezi tim, kdy se co v Čechách paměti hodného, buďto zlého, aneb dobrého, zběhlo, s bedlivým poznamenáním let, a někde i měsícův a dnův při týchž příbězích; čehož Aeneas Sylviuscizojazyčný text v kronice své pominul. Jest pak v jednékaždé historí velmi platné a potřebné poznamenání časuov a let