V spisku tomto tyto věci se zdržují:
I. Jak jest věc před Bohem i před lidmi vzáctná, ano i podivná, rození člověka a dar dítek?
II. Tak těžký jest kříž a nebezpečný rodiček neb manželek těhotných?
III. Proč Bůh ten kříž těžký na ženské pohlaví vzložiti ráčil?
IV. Proč Bůh těžké a nešťastné porody i smrt i na ženy svaté přepouštěti ráčí?
V. Co mají rodičky křesťanské činiti, aby před smrti i nešťastnými příhodami při porodu mohly zachovány býti?
VI. Čím se těšiti mohou rodičky křesťanské, pro porod nešťastný v nebezpečenství života postavené?
VII. Čím se těšiti mají manželé, jestli jim Bůh plod nezdařilý dávati a neb dítky jejich prvé, než by křtu svatého došly, z světa bráti ráčí?
VIII. Kterak pobožní manželé dítky své zdárně zrozené vychovávati a Bohu obětovati mají?
[1]číslo strany rukopisuSpis krátký o manželkách počestných těhotných a rodičkách křesťanských ku poctivosti a potěšení jejich.
I. Jak jest věc před Bohem i před lidmi slavná, vzáctná, ano i podivná, rození člověka a dar dítek.
Veliký div boží jest rození a plození dítek a tomu divu a skutku božímu divnému začasté se divili, začasté jej v Písmě svatém velebili a oslavovali svatí boží lidé. Sám o sobě praví David v žalmu 22: Ty jsi, Hospodine, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání ještě při prsích matky mé.
Opět: Na tebeť jsem uvržen hned od narození svého od života matky mé, [2]číslo strany rukopisuBůh můj jsi ty. A v žalmu 71: Na tebe jsem zpoléhl hned od života, z života matky mé ty jsi mne vyvedl, o tobě jest chvála má vždycky. A v žal. 139: Ty v moci máš ledví má, hned jakž jsi mne přiodil v životě matky mé. Oslavuji tě proto, že se hrozným skutkům tvým divím, divní jsou skutkové tvoji. A Job v kap. 10. v. 8, 9, 11: Ruce tvé sformovaly mne a učinily mne, ty jsi mne jako hlínu učinil, kůží[q]kůží] Kůži a masem přiodil jsi mne, kostmi a žílami spojils mne. Tu, hle, vidíme, že sám Bůh nás z života matky na svět vyvodí. Ach, kdyby nás sám Bůh dobrotivou a mocnou rukou svou nevyvodil, život mateřský hrobem by nám býti musil.
O tom Písma svatá i jinde z husta mluví a to velmi vážně a počestně. Z čehož se patrně znáti může, že nejsou věc nějaká, před tváří boží mrzká, práce a činové počestných žen a matron, které při vychovávání a vyvozování na svět milých dítek snášejí.
