ne[VI]číslo strany rukopisuhospodyňské, co manželé stavějí a shromaždují, to oni boří a rozptylují.

Ale ač jsou mnohé zlé, zlými mravy nakvašené, však zase mnohé sou dobré, svaté, šlechetné, ctnostmi nejslavnějšími ozdobené a okrášlené, jsou ozdoba a koruna manželů svých. Kteréžto ctnosti při nich jsou nad zlato, nad perly vděčnější a které je více okrašlují nežli šmaragd, šarlat nebo ani jaspis, ani kámen nejdražší tak se nestkví v očích lidských jako ty svaté ctnosti v očích božích.

Některé zajisté moudrostí[d]moudrostí] maudroſti sou okrášlené, jako Abigail moudrá, blázna Nábala manželka. K ní zajisté opravdově vstáhnou[VII]číslo strany rukopisuti se mohla slova moudrého Šalomouna v Přísl. 14 zapsaná: Žena moudrá vzdělává dům svůj. Ona právě dům Nábala, muže svého, kterýž vinnou jeho již již zahynouti a od Davida vyvrácen býti měl, moudrostí[e]moudrostí] maudroſti svou zachovala. Zachovala i Raab sebe i všecku čeled svou opatrností[f]opatrností] opatrnoſti svou. Když zajisté Jericho, vlast její, vyvrácena býti měla, ona se k Bohu obrátila, víru svou vyznala, a tak sebe i své od zahynutí zprostila. A ženy některé moudrostí[g]moudrostí] maudroſti svou netoliko svůj dům vzdělaly, ale i celé národy a obce zachovaly, jako Debora, Hester, Judit. Z té moudrosti také ženy dobré rady nacházely a dávaly mu[VIII]číslo strany rukopisužům, synům, přátelům, jako Debora, Chulda, matka neb bába krále Baltazara. (Dan. 5). Žena[h]Žena] Zěna Pilátova, které když někteří zamítali, s svým zlým to činili, nebo i žen rady svůj užitek mají. Špehéři Jozue, když ženy Raab a rady její uposlechli, zachováni jsou. (Jozue 2). Naproti Pilát, když ženy své, která jej radou chvály hodnou od hříchu skrze sen odvesti chtěla, neuposlechl, zahynul.

Některé opět ženy[i]ženy] Zěny u víře a čistotě manželské tak se stkvěly, že hrdlo, život, čest, statek pro své manžely stratiti hotové byly, Zuzanna sv. raději smrt trpěti chtěla, než by se svému manželu Joachymovi zpronevěřila. [IX]číslo strany rukopisuJiné s muži svými v válkách, u vyhnání, v nouzi a v bídě největší chtěly býti nežli je opustiti.

Mnohé ženy, majíce manžely pohany neb ukrutné tyrany, řečmi přívětivými a mravy příjemnými k pravému náboženství a k dobrotivosti je sklonily, jako Monika svatého Augustýna Marka.

Veliká ozdoba ženy jest mlčelivost, když ne všecko mluví, co ví, ale užívá opatrnosti v řeči a v mluvení, i v té ctnosti mnohé se nalézaly. Veliká zase ozdoba ženy jest, když mluví, kde potřebí. Není žena dobrá, jakž se vůbec smyslí, která ke všem nepravostem manžela povoluje a mlčí, jako ani ta dobrá matka