[111r]číslo strany rukopisutomu „Věři u Buoh“, a jest li smilník, tehdy proti tomu písmu „Nesesmilníš“. Pakli jiný který kolivěk hřiech smrtedlný drží, tehdy ihned jest proti některému Písmu. Ó, Hospodine, ty vieš, kterak mnozí sú ti v skutku kacieři, jenž mají se řečí[b]řečí] rzicy za pravé křesťany, a jiné lidi dobré kacieře nazývají.
Dále věz z té řeči, že by nebylo svatého Písma, tehdy by nebylo kacieřství, jakož by nebyla noc, by den nepředšel noci. A dále jakož nemuož člověk poznati kacieřství, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému jest to kacieřství, takež nemá nižádný svého bližního kacieřem nazvati, jedné ač pozná Písmo svaté, proti kterému mluví neb činí neústupně. A že nezná úmysla jeho, protož nemá všetečně, temerariecizojazyčný text nazvati ho kacieřem. Více máš z té řeči, že každý, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému řečí neb skutkem, každý taký jest kacieř. Ale snad díš: „Tehdy každý Žid i každý pohan, jenž v Krista již nevěří zde na světě, jest kacieř“. A to zdá se, že není pravda, neb jedné ten, kterýž [111v]číslo strany rukopisubyv křesťanem, i odstúpil od některého Písma svatého, slove kacieř. Tu diem, že každý pohan i každý Žid, jenž drží blud neústupně proti Písmu svatému, jest kacieř. Ale umře li v kacieřství neb nic, Bohu porúčiem. A tak když řečeno jest, že by jedné ten byl kacieř, kterýž by prvé byl křesťanem, není to pravda. Dále dím, že každý od Boha vyobcovaný a tak od Boha kletý, stojí v tom vyobcování a kletí neústupně, jest kacieř, neb jest od Boha i od jeho cierkve svaté odřezaný, ač snad před lidmi stkví se jako svatý. A zase mnohý před lidmi jest kletý a zlořečený, a před Bohem jest veliký svatý. Protož varujme se bluduov, nenazývajme bližních svých všetečně ani ze zlosti kacieřóv, ač chcme býti konečně požehnáni.
Kapitola II[12]připsáno na okraji strany; pod tím „kacířství troje“
Kacieřství má najprvé tři kmeny, tak že jest troje kacieřství, to jest odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od zákona božieho odvrácení. Rúhaní jest moci božské hanění, a to bývá trojím obyčejem. Prvním, když člověk na Boha cpá, což na něho nesluší[13]dole pod textem je připsáno: „Troje kacieřství: apostasia odstúpení, blasfemia rúhání, simonia svatokupecství“, jako kdy[112r]číslo strany rukopisuby