us[571r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcetavenie, L1,73 právem přísěžným, ješto jest přisáhal k Abrahamovi, k našemu otci, chtě sě nám dáti, L1,74 abychom jsúce vysvobozeni z rukú našich nepřátel, bez strachu slúžili jemu L1,75 v svatini i v spravedlnosti přěd ním všěcky dni našě. L1,76 A ty, dietě, budeš slúti Najvyššieho prorok, nebo pójdeš přěd obličějem hospodinovým chystati jeho cěsty, L1,77 k dání uměnie spasenie jeho lidu na otpuščenie jich hřiechuom L1,78 skrzě třěva milosrdenstvie našeho boha, v nichžto jest nás navščievil, zjěviv sě z výsosti, L1,79 prosvěť těm, ješto ve tmách a v stieni smrtedlném sedie, k sprostřění našich nóh na cěstu pokojě.“ L1,80 Pak dietě rostieše a posíleno bieše duchem i bydléše na púšči až do dne svého ukázanie k Israheli.

Druhá kapitola

L2,1 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide zápověd ot ciesaře Augusta, aby byl popsán vešken svět. L2,2 A to prvnie popsánie stalo sě jest ot vladařě syrského[26]syrského] ſrſkeho rkp., ſirſkeho Kyas Cyrina. L2,3 I jdiechu[27]jdiechu] giedyechu rkp. všickni, chtiece sě osvědčiti, každý do svého města. L2,4 I vzjide[28]vzjide] + et lat., nemá var. Ozěp z Nazareta, z města galilejského, do Židovstvie do města Davidova, ješto slóve Betlem, protože bieše z domu i z čeledi Davidovy, L2,5 chtě sě osvědčiti s Marijí, sobě otdanú ženú těžkú. L2,6 I stalo sě jest, když tu biešta, doplnichu sě dnové, aby porodila. L2,7 I urodi svého syna prvorozeného a plenkami jeho obinu i vloži[29]vloži] eum lat. v jěsli, neb jiej[30]jiej] eis lat., ei var. nebieše miesta v hostinnici. L2,8 A pastuchy biechu v témž kraji bdiece i střěhúce chvíle nocnie nad svým stádem. L2,9 A tehdy anděl hospodinóv sta podlé jich a jasno božie prosvieti jě i lekú sě velikým strachem. L2,10 I vecě jim anděl: „Neroďte sě báti[31]báti] + ecce lat., ne[b]označení sloupceboť vám zvěstuji velikú radost, ješto bude všemu lidu, L2,11 že sě jest narodil nám[32]nám] vobis lat., nobis var. dnes spasitel, jenž jest Kristus hospodin, v Davidově městě. L2,12 A to vám znamenie: naleznete děťátko plenkami obinuté a položeno v jěslech.“ L2,13 A náhle sta sě s andělem množstvie říšě nebeské, chváléce boha a řkúce: L2,14 „Sláva na výsosti bohu a na zemi mír lidem dobré vuole!“

L2,15 I stalo sě jest, když otjidú ot nich andělové do nebe, pastuchy vzmluvichu mezi sobú: „Pojděm až do Bethlema a vidime toho slova, ješto sě jest stalo, což jest hospodin nám ukázal.“ L2,16 I přijidú pospiechajíce i nalezú Mariji i Ozěpa i pacholátko položené v jěslech. L2,17 A uzřěvše poznachu to[33]to] navíc oproti lat. slovo, ješto jim bylo pověděno o tom děťátku. L2,18 A všickni, kto to slyšiechu, diviechu sě[34]sě] + et lat., nemá var. tomu, ješto jim pastuchy rozpráviechu. L2,19 Ale Maria chováše těch všěch slov, nesúci jě v srdci svém. L2,20 I vrátichu sě pastuchy, slaviece i chváléce boha ve všem, což biechu slyšěli i viděli, jakož jest pověděno k nim.

L2,21 A když sě dokona osm dní, aby bylo obřězováno dietě, nazváno by jeho jmě Ježíš[35]Ježíš] gyezyſſ rkp., ješto jemu bylo vzděno ot anděla, dřieve než sě v životě počal. L2,22 A pak když jsú sě dokonali dnové jejie očiščenie podlé zákona Mojžiešěva, vzěchu jeho do Jeruzaléma, chtiece jeho obětovati hospodinu, L2,23 jakož jest psáno v zákoně hospodinově, že všeliký samec otvierajě život svatý hospodinu bude slúti, L2,24 a aby dali hospodinu[36]hospodinu] navíc oproti lat. obět, jakož jest pověděno v zákoně hospodinově, dvé hrdličat anebo dvě ptáčětě holubiej. L2,25 A tehdy bieše člověk v Jeruzalémi, jemužto jmě Simeon, a ten člověk sprave[571v]číslo strany rukopisudlný