panošě: Pane, stalo sě jest, jakož jsi rozkázal, ale ješče jest prázdné miesto. L14,23 I vecě pán panoši: Vyjdi na cěsty i za ploty a přinuz jě vjíti, ať sě doplní muoj duom. L14,24 Protož pravi vám, že ižádný z oněch muží, jižto jsú byli pozváni, okusí mé večeřě.“
L14,25 I jdiechu s ním mnozí zástupi, an obrátiv sě, vecě k nim: L14,26 „Ktož přijde ke mně a nenenávidí svého otcě i mateře i ženy i synuov i bratřie i sestr a ješče i své dušě, nemóže býti muoj učedlník. L14,27 A kto netěščí svého křížě, jda po mně, nemuože býti muoj učedlník. L14,28 A kto jest ten z vás, jenž chtě udělati věži, by dřieve sedě nepočetl, který náklad bude k téj potřěbě a jmá li čím dokonati, L14,29 aby potom, když založí základ a nemoha dokonati, neposmievali sě jemu všichni, kto by to viděli, L14,30 řkúce, že tento člověk počal zakládati, a nemohl dokonati? L14,31 Nebo který král jěde k boji proti jinému králi, by dřieve sedě nepomyslil, muože li s desieti tisíciev jeho potkati, jenž se dvěmadcát tisíciev naň tiehne? L14,32 Nebo jinak ješče an jest daleko, pošle posly, prosě za to, což jest k míru. L14,33 Take každý [z ]text doplněný editorem[511]z] ex lat. vás, jenž sě neotpovie všeho, což jmá, nemóže býti muoj učedlník. L14,34 Dobrá jest sól. Pakli sól zmiše, čím bude osdobeno? L14,35 Ani [v zemi, ani]text doplněný editorem[512]v zemi, ani] in terram, neque lat. v chlévě užitečno bude, ale ven bude vyvrženo. Kto jmá uši [k ]text doplněný editoremslyšění, slyš.“
Patnástá kapitola
L15,1 I blížiechu sě k ňemu nepraví těžieři i hřiešníci, chtiece jeho slyšěti. L15,2 I vrtráchu duchovníci i mudráci řkúce, že tento přijímá hřiešníky a s nimi jie. L15,3 I povědě jim tento příklad řka: L15,4 „Který člověk z vás, jenž jmá sto ovec, a ztratí li jednu z nich, však nechajě devieti a devietidcát na púšči, pójde k téj, kteráž jest zahynula, dokudž jie nenalezne? L15,5 A když ji nalezne, vzloží ji na svoji rameně vesele. L15,6 A přijda domóv, szóve přátely a súsědy řka jim: Poradujte sě mně, že jsem nalezl svú ovci, ješto byla zahynula. L15,7 Pravi vám, že takáž bude radost v nebi nad jedniem hřiešným, jenž pokánie činí, nežli nad devaddesát a nad devieti spravedlných, ješto nejsú potřěbni pokánie.“
L15,8 „Nebo která žena, jmajíci desět čtvrtec střiebra, a zatratí li jednu čtvrtci, však rožhúci světedlnici, i přěvrátí domovú drástu a pilně hledá, dokudž nenalezne? L15,9 A když nalezne, pozóve přietelnic i súsěd řkúci: Poradujte sě mně, žeť jsem nalezla čtvrtci, ješto jsem byla ztratila. L15,10 Takež, pravi vám, žeť bude veselé božím anděluom nad jedniem hřiešníkem, jenž pokánie činí.“
L15,11 I opět povědě: „Jeden člověk jměl jest dva syny. L15,12 I vecě z ní mlazší otci: Otče, daj mi rozdiel sbožie, ješto na mě slušie. I rozděli jima sbožie. L15,13 A ne po mnoho dnech sebrav všecko mlazší syn, vzdviže sě na cěstu do dalekého krajě a tu zmaři vše sbožie, jsa živ v smilství. L15,14 A když všecko ztrávi, sta sě úřitný hlad v tom kraji a on počě šibřiti. L15,15 A otšed i přistúpi k jednomu měščěnínu toho krajě, chtě pásti jeho svině. L15,16 I žádáše nacpati své břicho mláta, ješto svině žráchu, a toho jemu nedadiechu. L15,17 Pak sě navrátiv sám k sobě, povědě: Co otrokóv v domu otcě mého a obihají v chlebě, a já sde hladem zhynu! L15,18 Vstanu a pójdu k mému otci i poviem jemu: Otče, shřěšil jsem proti nebi
