a tak sě obé zachová. L5,39 A ižádný, ktož pie staré víno, inhed pochce novému, nebo praví, že staré lepšie jest.
Šestá kapitola
L6,1 I stalo sě jest v druhú sobotu, prvé když jdiechu po saných polích, tehdy jeho učedlníci ščkáchu klasy i mniechu rukama i zobáchu. L6,2 Tehdy někteří z duchovníkuov vecěchu jim: „Co činíte, ješto neslušie v soboty?“ L6,3 A otpověděv Ježíš, vecě k nim: „Nečtli jste toho, co jest učinil David, když jest byl sám lačen i ti, ktož s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel v duom boží a chléb ofěrný vzal i jědl i dal těm, ktož s ním biechu, jehožto jest neslušalo jiesti, jediné popuom tolikož?“ L6,5 I mluvieše jim, že jest pán syn člověčí také sobotní.
L6,6 I stalo sě jest v jinú sobotu, když vjide do školy a učieše, a tu bieše člověk, jehožto ruka bieše uschlá. L6,7 I šetřiechu toho mudráci i duchovníci, bude li v sobotu uzdravovati, chtiece nalézti, čím by jeho uvinili. L6,8 Ale on vědieše jich myšlenie i vecě člověku, jenž jmějieše ruku uschlú: „Vstaň a stuoj na prosědcě!“ An vstav stojieše. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v soboty dobřě činiti, čili zle, duši spasiti, čili ztratiti?“ L6,10 A popatřiv po všěch, vecě člověku: „Ztiehni svú ruku!“ An ji ztěže i navráti sě jeho ruka. L6,11 A oni sě naplnichu nesmysla i mluviechu spolu, co by jměli učiniti Ježíšěvi.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide na horu, chtě sě modliti, i nocováše tu u modlitbě božiej. L6,13 A když by den, svola své učedlníky i vzvoli z nich dvanáste, jichžto apoštoly jmenováše: L6,14 Šimona, jemuž vzdě Petr, a Ondřějě, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartolomějě, L6,15 Matějě a Tomášě, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž sě vzývá Zelotes, L6,16 Judu Jakubova a Jidášě Škariotského, jenž jest byl zrádcě. L6,17 A šed s nimi, stáše v uopolí a zástup jeho učedlníkuov s ním a veliké množstvie lidu ze všeho Židovstvie i z Jeruzaléma i z Martimie i z Tyra i z Sidona, L6,18 ješto biechu přišli, chtiece jej slyšěti a uzdraveni býti ot svých neduhuov. I ti, ješto oblováni biechu ot nečistých duchuov, uzdravováchu sě. L6,19 A vešken zástup hledáše jeho dotknúti, že moc z ňeho vycházieše i uzdravováše všěcky.
L6,20 A on vzdvih oči na své učedlníky, mluvieše: „Blažení jste chudí, nebo vaše jest králevstvie božie. L6,21 Blažení jste, ješto [ste]text doplněný editorem nynie lačni, nebo budete nasyceni. Blažení jste, ješto nynie pláčete, nebo budete sě smieti. L6,22 Blažení budete, když vás nenávidie lidé a když vás vykodlúčie i ohyzdie i zavrhú vaše jmě jako nehodné pro syna člověčieho. L6,23 Radujte sě v uonen den i veselte, nebo vašě mzda mnohá jest v nebi. Nebo takež jsú činili prorokuom jich otci. L6,24 Ale však běda vám bohatcóm, ješto jmáte zde své utěšenie. L6,25 Běda vám, ješto jste syti, nebo budete lačni. Běda vám, ješto sě nynie smějete, nebo budete sě mútiti i plakati. L6,26 [Běda vám]text doplněný editorem[157]Běda vám] Vae lat., když vám zblahají všickni lidé, takež jsú činili křivým prorokóm jich otci.“
L6,27 „Ale já vám pravi, ješto slyšíte: Milujte své nepřátely, dobřě jim čiňte, kto vás nenávidie. L6,28 Blahajte těm, kto vám lají, a modlte sě za ty, ješto vás hanějí. L6,29 A kto tě udeří po líci, obrať jemu druhé. A ktož vezme s tebe oděv, také jemu nebraň sukně. L6,30 A každému prosíciemu daj sě, a ktož co tvého vezme, neupomínaj
