[42]číslo strany rukopisulexikální jednotku odlišují po stránce významové od ostatních jednotek příslušného sémantického pole, při čemž jazyková zakotvenost (objektivnost) těchto diferenčních rysů je dána integračním jazykovým ztvárněním oněch jednotlivých jednotek v rámci jejich specifických systémů slovněčeleďových (2.33e–f); jsou to tedy rysy, které jazykově dotvárňují obsah vědomí v lexikální význam nepřímo, zprostředkovaně (srov. 2.5). – Viz tabulku na str. 43.
(2.332) Nekognitivní, subjektová složka odrazu skutečnosti (2.2, 2.312) je pak jazykově ztvárněna obdobně v konotativní složku lexikálního významu na základě rysů diferenčních, a to především v rámci lexikálních subsystémů synonym (2.41, 2.221).
(2.4) Jazykové ztvárnění odrazu skutečnosti v lexikální význam je tedy umožněno tím, že lexikální jednotka má jisté společné formálně‑významové rysy s jinými lexikálními jednotkami; na základě těchto společných znakových rysů lexikální jednotka tvoří s jinými lexikálními jednotkami dílčí lexikální systémy, jejichž obecným významům je její lexikální význam podřízen. Význam lexikální jednotky lze tedy chápat jako průnik obecných významů jejích nadřazených lexikálních subsystémů, tvořený integračními sémantickými komponenty jednotek každého z nich (2.331 I) a specifikovaný diferenčními sémantickými komponenty jednotek příslušného sémantického pole (2.331 II). Jak jsme si již ukázali (2.33), ony znakové komponenty, významotvorné rysy lexikální jednotky nacházíme nejen v rovině znaků nižších, které lexikální jednotku konstituují (v rovině morfémů, 2.41), ale i v rovině znaků jí konstituovaných (v rovině větných struktur, 2.42).[46]O větné struktuře jako „formálně významové komplexní znakové jednotce“ viz F. Daneš, Z. Hlavsa, J. Kořenský 1973, s. 27. V tomto vztahu k dvojí znakové rovině záleží další specifičnost lexikální jednotky.[47] Specifičnost slova záležející v jeho segmentačním vztahu k rovině morfematické a v jeho integračním vztahu k rovině syntagmatické zdůrazňuje J. Jahn, K problematice slova. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 21–22.
(2.41) Na základě gramatických morfémů společných s jinými slovy se lexikální jednotka zařazuje do jistého slovního druhu (prostřednictvím shodné slovnědruhové charakteristiky) a do jistého tvaroslovného typu (prostřednictvím některých specifických afixů, např. v češtině substantivní koncovkou genitivně‑akuzativní do deklinačního typu jmen životných). Na základě společných morfémů lexikálních se pak často řadí také do jistého typu slovotvorného (prostřednictvím shodného formantu a jistých shodných rysů slovotvorné báze) a do různých subsystémů příslušné slovní čeledi. Tyto morfematic
[43]číslo strany rukopisu
