podmíněný konstrukcí (viz níže 25.31). — Kromě toho, podobně jako u synonym, projevuje se významotvorný vztah k antonymům ve vývoji také tím, že u antonym se vyvíjejí paralelní řady významů. Týká se to i antonym široce chápaných, jako je např. mistr a učedník: srovnáme-li významy těchto slov v staré češtině a dnes, je na první pohled nápadný vyšší stupeň paralelnosti jejich významové struktury v dnešním jazyce.

(3.44) Podíl jazykového systému na utváření lexikálního významu jeho jednotek záleží ovšem také v tom, že při rozhraničení jednotlivých významů téhož lexému se uplatňují distinktivní znaky systémových kategorií, tj. rozdíly mezi protikladnými pojmovými kategoriemi, pro něž má jazykový systém vybudovány speciální kategorie formální (gramatické nebo slovotvorné). Tak např. pomocí příznaků vlastních kategoriím hromadnosti, osobovosti, posesívnosti (= přináležitosti k jednotlivci), následnosti a současnosti můžeme navzájem objektivně rozlišit stč. významy slova národ takto:

1. bez příznaku – ‚to, co se narodilo nebo urodilo‘ (např. i sžéře [oheň] zeḿu s národem svým ŽaltWittb 213b cum germine suo; Noe… učinil dvéřce, jimiž by všel do korábu všeliký národ, aby se mohl před potopou ukryti HusSvátTN 162b; Nero přikázal, aby ten jeho národ byl krmen i chován v jednom sklepě PasMuzA 311 fetus suum; juž nebudu píti z tohoto národa vinničieho Mat 372);

2. s příznakem hromadnosti – ‚druh (zvláště živočišný)‘ (např. [v síti] sě sberú všeho národa ryby KristA 50a; z přípravy zemské učiňeny sú trojě národy zvieřat: dobytek, hmyzadla a zvěř ComestC 4b genera; tři národové jsou vražed, a pokuta jich jest rovná JakPost 156b);

3. s příznakem hromadnosti a osobovosti – ,kmen, národ, národnost‘ (např. chvalte hospodina všichni národové ŽaltWittb 116,1 gentes; někteří… z cizích zemí a národóv MajCarA 3 ex exteris nationibus);

4. s příznakem hromadnosti, osobovosti a přináležitosti (k jednotlivci) jednotek následujících – ‚rod, plémě, potomstvo‘ (např. jakož jest mluvil k našim otcóm, k Abrahamovi i k jeho národu EvPraž L 1,55 [k jeho plemeni EvZimn] semini; vstal lev z národa Judy z mrtvých WaldhPost 59b);

5. s příznakem hromadnosti, osobovosti a přináležitosti (k jednotlivci) jednotek předcházejících – ‚rodokmen, genealogie‘ (např. národ [Kristův Matouš] tak pořádně popsal jest ot Abrahama až do Krista LyraMat 9a genealogiam; kniha národa Jezukrista, syna Davidova BiblLit Mt 1,1 generationis);

6. s příznakem hromadnosti, osobovosti a přináležitosti (k jednotlivci) jednotek současných – ‚příbuzenstvo, rodina (v širším smyslu)‘ (např. Torquina se vším jeho národem chtie zahladiti GuallCtnostK 231; a s ním bieše lida mnoho z národa jeho TobB 1,17 generis; srov. též od Abrahama až do Davida národóv čtrnádste Mat 2).

Pozn. Vedle distinktivních znaků daných systémovými kategoriemi jazyka uplatňují se zde při rozlišování významů ovšem také distinktivní znaky jiné: např. význam 1, nepříznakový z hlediska uvedeného členění, je charakterizován tím, že splývá s významem slovotvorným (3.32), ale vzhledem k označované skutečnosti se člení dále na dva významy lexikální — na význam z oblasti živočišné (‚co se narodilo‘ – o tvorech) a na význam z oblasti rostlinné (‚co se urodilo‘ – o plodech).

Je pochopitelné, že vývoj takových systémových kategorií se pak projevuje také změnami v lexikálním významu. Tak např. v souvislosti s přebudováním kategorie osobovosti na kategorii životnosti prohlubuje se rozpor uvnitř významové jednoty slova národ ‚tvor nebo plod‘ (1), neboť živí tvorové a rostliny již nemají v jazyce společnou kategorii neosobovosti: slovo národ přestává označovat rostlinné druhy (plody) a také slovesa naroditi se přestává užívat o rostlinné úrodě (viz ještě u Chelčického: aby krúpy nezbily všeho, což léto narodí ChelčPost 230b). Lze tedy říci, že zde vývoj lexikálního významu souvisí s rozpadem gramatické kategorie neosobovosti.