Lze tedy říci, že takovou žertovnou etymologií nabývají stará slova (existující místní jména Drážďany, Beroun, Nemanice, Teletín) nového významu. Ovšem případy, kdy žertovnou etymologií vznikají vůbec nová slova (místní jména), vymykají se již naší kapitole o změně slovního významu v důsledku změny motivačního vztahu k jinému slovu. Nepatří sem tedy ani změny slovní formy lidovou (mylnou) etymologií, tj. vyrovnáním formy podle slova, které se omylem považuje za motivační východisko (např. změna botanického názvu poniklec, tj. ‚poniklý, k zemi skloněný‘, v koniklec přikloněním k slovu kůň); o tom níže (18.2). Z dílny tzv. lidové etymologie sem však patří již uvedené významové přiklonění nemotivovaného jména křepelka k adj. křepký, a můžeme ještě dodat, že takové změně podléhají i slova motivovaná, ovšem s motivací ustupující: např. čitelný (‚vnímatelný‘ ve vztahu k číti, čiji ‚vnímat‘) nabylo významu ‚snadný ke čtení‘ přikloněním k slovesu čísti. — Závěrem je třeba upozornit na jistou omezenost vzniku nového významu vytvořením nové slovotvorné motivace: většinou jde v takových případech o výrazy okrajové, zvláště citově zabarvené, a často o významy vázané na jisté konstrukce (jít do prosa, z Nemanic apod.).
(3.42) Významotvorný vztah k synonymům se zpravidla neprojevuje jako dominantní sám o sobě, nýbrž ve spojení s činitelem kontextovým (o tom níže 3.52) nebo ve spojení s významotvornou strukturou slova (o tom zde). Jako příklad slova, jehož význam je ovlivňován vztahem k synonymům spolu se vztahem k slovu slovotvorně základnímu, může nám posloužit stč. slovo obnož. Zatímco obdobně tvořené slovo obruč se již v době předhistorické významově vzdálilo od svého významu slovotvorného „to, co je kolem ruky“ (v stč. již označuje pouze obruč u sudu, zřídka kroužek, prstenec), slovotvorný význam „to, co je kolem nohy“ zůstal v podstatě zachován v stč. názvu pouta obnož: pojmenovávací příznak (souvislost se subst. noha) zde nemohl být v obsahu významu zastřen, neboť tímto příznakem se právě slovo obnož ‚nožní pouto‘ lišilo od synonym s širším významem, ať již to bylo staré značkové pojmenování pouta púto nebo slovo okova s širším slovotvorným významem „kování kolem něčeho“. Lze tedy říci, že koexistence těchto synonym (compes – púto, obnož, okova MamUKF 87a) spolu se vztahem k označované skutečnosti bránila sémantickému rozplývání slovotvorného významu slova obnož, tj. zamezila takové zastření významového vztahu k slovotvornému základu (noha), s jakým se setkáváme u slova obruč (k ruka). Proto je nutné při vymezování významu zaniklých slov přihlížet k jejich synonymům. Ve významových rozdílech mezi synonymy vůbec tkví podstatné znaky (prvky) lexikálních významů, a proto novější lexikografie klade důraz při vymezování významu právě na vystižení těchto distinktivních znaků mezisynonymních (srov. U. Weinreich, Lexicographic Definition, 31 a 40). — Kromě toho nám významotvorný vztah k synonymům pomáhá významově rozlišit ustálené a volné spojení slov (kde jsme na pochybách, zda dané spojení slov je výrazem jedné významové jednotky nebo dvou): má-li dané slovo (položiti) jistý význam (‚obětovat‘) jen ve spojení s jedním slovem a jeho synonymem (stč. položiti život = položiti dušu), tvoří s ním vlastně lexikální jednotku, víceslovný lexém; má-li však jistý význam (‚předložiti k projednání‘) ve spojení s několika slovy souřadnými (položiti při, vinu, žalobu apod.), tvoří s nimi volné spojení, syntagma s rozvíjejícími výrazy jistého významového okruhu (sloveso zde má tzv. význam frazeologicky vázaný). Uvedený
