citově kladné označení dovádivého dítěte apod.). — Ovšem i výrazy zprvu omezené na individuální užití nebo na dorozumívání mezi členy úzkého kolektivu mohou se stát slovy, mohou obohatit slovní zásobu jazyka, jestliže se podstatně rozšíří oblast jejich užití. Tak literární individualismy mohou být povýšeny na slova knižního nebo básnického jazyka, tj. na literární neologismy, když se stanou výrazovým prostředkem celé literární školy (viz např. sloveso nažiti ‚obnažovat‘ u obrozenských básníků Chmelenského a Langra nebo substantivum tes ‚útes‘ u lumírovců Vrchlického a F. Kvapila). Na druhé straně zase výrazy zprvu omezené na užší kolektiv (např. na jistou skupinu dětí, na žáky jisté školy) mohou se vžít jako slova dětského jazyka (např. houpa ‚houpačka‘, klouza ‚klouzačka‘, žvejka ‚žvejkačka‘, kolobka ‚koloběžka‘) nebo jako slova slangová (viz např. studentské výrazy říďa ‚ředitel‘, kóna ‚kompozice‘, pochoďák ‚pochodové cvičení‘ apod.). I šíření takovýchto výrazů nespisovných ovšem podporuje literatura, která je pro barvitost jazyka vtěluje do svých dialogů. Sem nejspíše patří také výsledky záměrné jazykové experimentace, jejímž cílem bývá zpravidla jazyková komika: viz např. žertovná slova Voskovce a Wericha, jako úča ‚učitel‘, podstatička, nohokoupel, taxivosel (o dopravě na oslech), pingovat-pongovat ‚hrát ping-pong‘ apod.

(3) Na uvedených případech (2.1–2.4) jsme si naznačili, k jakým změnám v slovní zásobě dochází, když daný výraz nabývá nebo pozbývá charakteru slova. Záleželo zde ovšem na vymezení pojmu slova. Podobně, chceme-li postihnout hlavní vývojové postupy týkající se především změn slovního významu, musíme vyjít z vymezení pojmu lexikální význam. Lexikální význam ovšem není vlastní pouze jednotlivému slovu (jednoslovnému lexému), ale i ustálenému slovnímu spojení (víceslovnému lexému, viz 2 a 5). Lexikální význam, neměnný v různých tvarech a syntaktických pozicích téhož lexému, je sice lexikology různě chápán, avšak v novější lexikologii se již ustaluje pojetí, z kterého lze spolehlivě vyjít: že totiž význam není pojem, nýbrž jazykově ztvárněný odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích (např. i zobecněný počitek, ztvárněný v slovese boleti), a že je určován souhrnem významotvorných vztahů jazykových i mimojazykových. Lexikální význam chápeme jako odraz skutečnosti psychicky zpracovaný ve vědomí uživatelů daného jazyka a jazykově ztvárněný formou lexému, v jednotě s ní i vztahem k jiným jednotkám onoho jazyka a také konkretizací