syntagmatickými (3.5); výrazem lexikálního významu pak není jen slovo, lexém jednoslovný, ale i ustálené spojení slov, lexém víceslovný (5).
(35.2) Existenci i změnu základních lexikálních jednotek tedy podmiňují uvedení významotvorní činitelé, které lze rozdělit do tří základních oblastí (rovin): do roviny jazykové (jazykového ztvárnění), psychické a mimojazykové, kulturně historické (6). V těchto rovinách (I–III) také tkví svou podstatou klasifikační rysy základních lexikálních jednotek, organizující slovní zásobu v systém a podílející se svými změnami na jeho vývojových postupech. Klademe důraz na toto „podílení se“, neboť jako je systémotvorná skupina v slovní zásobě dána souborem lexikálních jednotek jistých společných rysů (několika klasifikačních rysů!), tak může být také její vývoj (vývojový postup) dán souborem změn postihujících několik společných rysů jejích jednotek. Tak např. systémotvornou skupinu v stč. slovní zásobě tvořily lexikální jednotky typu zeměnín, měštěnín, Pražěnín s těmito klasifikačními rysy: (I) v rovině jazykového ztvárnění jsou tyto jednotky charakterizovány jako substantiva muž. rodu osobová s příponou -ěnín- v sg. a -ěn- / -an- v pl. a se slovotvornou strukturou (3.32) danou vztahem k příslušnému substantivu neosobovému, (II) v rovině psychické – jako výrazy pojmu obyvatele asociovaného s pojmem obývané lokality, (III) v rovině kulturně historické – jako pojmenování členů kolektivu charakterizovaného příslušností k jistému místu apod. Ve vývoji těchto jednotek pak nepodléhají změně rysy roviny II a III, poněvadž označovaná skutečnost (III) ani její pojmové zpracování (II) nepozbývá závažnosti v životě uživatelů českého jazyka; mění se však rysy jazykového ztvárnění (I): rozdílné tvary typu zeměnín – zeměné – zemanóm se kmenoslovně i hláskoslovně vyrovnávají na paradigma typu zeman – zemané – zemanům. Vývojový postup od slov zeměnín, Pražěnín apod. k slovům zeman, Pražan apod. (jako změna uvedené skupiny lexikálních jednotek) je omezen tedy na rovinu jazykového ztvárnění (na stránku formální) a je dán souhrnem změny kmenoslovné (odstranění morfému -ín- v tvarech sg.) a změny hláskoslovné (odstranění alternace -ě- / -a- v zachované příponě). V rovině jazykového ztvárnění musíme proto také hledat činitele oněch změn (onoho postupu) a nacházíme je jednak ve vývoji českého systému gramatického (v dobudování kategorie čísla na základě staré kategorie singulativnosti / kolektivnosti, 9.32), jednak ve vývoji systému hláskoslovného (v důsledku přehlásky ’a > ě, 15.1).
(35.3) Ovšem naznačený vývojový postup postihuje pouze lexikální jednotky charakterizované všemi uvedenými klasifikačními rysy, tj. jednotky tvořící skupinu, která je centrem širší skupiny, jejíž periférie již všechny uvedené rysy nemá. Do této okrajové oblasti stč. typu zeměnín, měštěnín, Pražěnín patřilo např. slovo múřěnín, postrádající především důležitý klasifikační rys – slovotvornou strukturu (motivovanost) danou vztahem k příslušnému substantivu neosobovému: slovo múřěnín nebylo v stč. kmenoslovném systému usouvztažněno s názvem místa, nýbrž s ustupujícím synonymem osobovým muřín (srov. stsl. murinъ, střlat. Maurus). Ve vývoji se toto okrajové postavení slova múřěnín projevuje tím, že nebylo zasaženo uvedeným vývojovým postupem typu zeměnín > zeman, tj. změnou klasifikačních rysů v rovině jazykového ztvárnění: žije dále v podobě mouřenín a podléhá změně vlastní jednotkám okrajovým a nemotivovaným, tj. významovému posunu (užívá se ho také o člověku, který za své
