nekořenným a příslušností k jiné gramatické kategorii (viz korelace kmenoslovné typů ochromiti : ochromovati, ochromiti : ochromnouti, ochromiti : chromý, 17.2). Na vývoj systémotvorné skupiny lexikálních jednotek proto působí činitelé, kteří tyto jejich korelace (popř. dvojice usouvztažněných jednotek různokořenných) upevňují a vytvářejí nebo uvolňují a rozkládají. Jsou to činitelé lexikálních vývojových postupů.
(35.5) Obecnější charakter mají lexikální vývojové postupy působené činiteli psychickými (II), jak jsme naznačili jinojazyčnými příklady při probírání postupů působených asociativním spojem antonymním (viz např. narůstání lexikálních jednotek majících antonymní protějšek, 25, a to dotvářením lexikálně sémantických korelací typu levý ‚sinister‘ → levý ‚nenáležitý‘ vlivem korelace pravý ‚dexter‘ : pravý ‚náležitý‘, 25.2, nebo dotvářením korelací kmenoslovných typu nekalý → kalý, 25.3 a 26); k takovýmto činitelům psychickým ovšem patří také napětí mezi mentálními obsahy expresívními a neexpresívními (26) a vývoj myšlení (27), jenž se projevuje především narůstáním lexikálních jednotek abstraktnějších (27.1) a speciálnějších (27.2). Srov. shrnutí 28. Proti tomu specificky české vývojové postupy lexikální jsou pochopitelně soustředěny v oblasti působení činitelů jazykových (I) a mimojazykových, kulturně historických (III).
(35.6) Jazykové činitele lexikálních vývojových postupů češtiny vidíme ve změnách jejího systému gramatického (I A), hláskoslovného (I B) a v tlaku jejího systému kmenoslovného (I C). I působení těchto činitelů vnitřních chápeme ovšem komplexně, jako spolupůsobení: lexikální vývojové postupy se nám zde jeví jako důsledky gramatického vývoje probíhajícího tak, že korelace upadajících kategorií gramatického systému narušeny vývojem hláskoslovným hynou, kdežto korelace rozvíjejících se systémových kategorií narušeny vývojem hláskoslovným jsou formálně přebudovávány; přitom lexikální jednotky izolované rozpadem své korelace (pokud nezanikají) přesouvají se k okraji lexikálního systému nebo se formálně přizpůsobují nejbližším jednotkám systému kmenoslovného (např. korelace upadající kategorie děje a výsledného stavu svьtnǫti : svьtěti > stč. svetnúti : svtieti sě byla rozložena v důsledku jerových změn a izolované svetnúti se zařadilo do živé vidové korelace, viz nč. svitnouti : svítati, 14.23); tím spíše se ovšem v rámci kmenoslovného systému té doby přebudovávají ony korelace kategorií živých (srov. např. rozvoj o-kmenů a narůstání odvozenin s příponami na o-, jako pán : páň > pán : pánóv, 9.23; obnoviti : obnávěti > obnoviti : obnovovati, 10.21; častý : čěstě > častý : často, 11.23b). Jednotky vypadlé z kmenoslovného jádra lexikálního systému takovým hláskoslovným rozkladem kmenoslovných korelací však mohou také – v souladu s působením činitelů psychických – žít nadále na periférii systému v speciální platnosti intelektuální, expresívní nebo stylistické (12, 14.12, 18.1). Podobné obohacení české slovní zásoby pak připadá také na vrub jednotek izolovaných od systému tvaroslovného, jako jsou ustrnulé tvary slovesné (vece 10.26, takřka 11.11), bezpředložkové pády (dole 11.23, dojíti odplaty 11.21), tvary anomální (v hlavách 11.24) aj., viz 12. Pokud jde o vznik nových slov dotvářením korelací kmenoslovných i lexikálně sémantických, věnovali jsme tu zvláštní pozornost tzv. postupům zpětným, tj. deprefixaci (obaliti → baliti, 20.1), desufixaci (rakvice → rakev, 20.2), dereflexivaci (smeknúti se → smeknúti, 21.1),
