[89]číslo strany tiskuz tvarů kdysi rozmanitých zachoval se obyčejně jen jeden, ustrnulý a braný absolutivně. Na př. tvar -a : pija viděl sem, nedaja se pobízet, ona vezma šátek .., (oni) pohledňa naň odejdú Šemb. 35 (obecně mor.), a taktéž doudl. choďa, stoja, leža, seďa, kleča Kotsm. 7; rovněž tak užívá se dial. tvaru -úci, počnúci BartD. 1, 77 (val.) a slc. -úc, -iác-: nesúc, nosiac, pišuc, chváľac (pro všecky rody a čísla) Hatt. slc. 111. Některé takové ustrnuliny jsou i v jazyku knižném. Na př. řka, mluvě atp.: řkúc pravdu, kto nedrží smiernosti, nenie bohu mil ŠtítV. 203, po lidsku mluvě zatracovati jí nelze Pal. 4, 1, 10, nám buoh, pravdu mluwiece, dává darmo velím viece Hrad. 115ᵃ; já jsem ho říkajíc do naha svlíkla Květy 1834, 237; – tako-řka jako řka atp.: nezbylo takřka nic Us., zdraví naše co dále jako řka vždy větší zmenšení béře ŽerKat. 265; – soudě, -íc: dle jmen soudíc byli oba Čechové TomP. 3, 547; – vyjma : dal mi všecko vyjma tři stromy Kott; – vůčihledě: počet stoupenců množil se vůčihledě ib. atd. – Krok odtud dále jest, že mechanickým napodobením a přejímáním koncovek nenáležitých vznikají výrazy, které se na pohled podobají paticipiím, v skutku však jsou adverbia. Zejména výrazy:
-a: chca BartD. 1, 26 (zlin.);
-ja: chceja BartD. 1, 80 (rožn.), kôpovaja t. 2, 83 (olom.), poděkovaja t. 89 (též);
-ci (-jaci, -jeci, -jec): budaci BartD. 1, 83 (hran.), budaci, přindaci, sednaci t. 93 (kel.), budaci, idaci t. 122 (laš.), řeknaci, kleknaci t. 2, 27 (hol.), buďaci, lehňaci t. 1, 90 (stjick.), vyjďacy, iďacy, vezḿacy t. 349 (rožn.). sečaci t. 77 (val.), možaci, vadňaci t. 78 (též), veďaci, iďaci, ščepujaci t. 80 (též), melaci, zavołajaci t. 77 (val.) atp., řikajec t. 2, 258 (žďár.), -ac-, -ec- proti náležitému -íc-, -úc- v part.; v týchže nářečích je také: hořaci, ležaci, klečaci, seďaci, stojaci, choďaci atp., s koncovkou -ac- na pohled starožitnou a shodnou se stč. trṕac-, prośac- (před přehláskou), ale vskutku jsou to rovněž tak mechanické novotvary, jako budaci, buďaci atd.;
-úca dial. -óca : dốca, sốca BartD. 2, 119 (han., jev.), dóca, řkóca, vědóca t. 2, 197 (tišň.);
-úceji, -auceji: gſauczegi, dožádán (táhne se k podmětu sing. nom. masc.) od pana rychtáře na spatření škody na vinici, przigdauczegi na tu vinici tak se jest vynašlo Lún. var. 1654 (list rychtářův), vgdauczegi oni (k podmětu pl. nom.) od vrchnosti sau do vězení vzati Lún. reg. 1564.
12. S tvarů nesúcí, -aueí, -oucí, tešúcí, -ící, trpiecí, -ící atp., vyložených v č. 6. § předešl., abstrahují se koncovky, tu kratší tu delší, připínají se mechanicky ke kmenům jiným, a tím vznikají různá adjektiva nová. A to adjektiva:
-cí, s koncovkou, která se vidí ve všech adjektivech prvé vytčených; koncovka ta připíná se ke kmenu infinitivnímu a vznikají adjektiva, jež máme ve výrazích: bicí hodiny, šicí stroj, honicí pes, visecí zámek, řezací
![[89]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00091.jpg){kind=link}