[99]číslo strany tiskuumê-vъ č. děla-v, umě-v atd., z býv. -vъs. Souhláska -v- je tu bezpochyby reflex z těch stupňů této přípony, kde se mohla vyvinouti právem; tak na př. stupeň původní neutr. -ṷos dával do slovanštiny příponu [*]-vo, ta byla ovšem vytištěna stupněm -ъs z pův. -us, ale její -v- udrželo se v part. dêla-v-ъ(s), umê-v-ъ(s) atd. Srov. Brugm. II, 414; Miklosich II, 328 má -v- za hiatovou vsuvku. Obojí pak přípona, -ъs i –vъs, připíná se k infinitivnímu kmenu základnímu: nes-ъ(s), nosi-vъ(s) atd.
3. V stsl. jest ve IV. třídě vedle participia s příp. -vъs také tvar bez -v-: prošь vedle prosivъ atd.; jenom slovesa -jiti mají vždycky tvar s koncovkou -ivъ. Tvar proš-ь vznikl z kmene prosi- a přípony -ъs; bylo tedy *prosi-ъs, a z toho stalo se náležitými změnami hláskovými prosj-ьs a dále prošь. Tvar prošь je pravidlem v textech nejstarožitnějších, tak zvaných pannonských, a tvar prosivъ šíří se časem; na př. v CodMar. je 186 příkladů tvaru onoho a jen 1 tvaru tohoto, v Supr. pak je participií oněch 117 a těchto 598 atd., srov. Wiedem. 134. Mimo stslověnštinu jsou příklady tvaru prošь také v textech stsrb.-slov., vlivem stsl., pokud to nejsou zcela palaeoslovenismy jako na př. obraštь; v. Daničić, Istor. obl. 372. Na pohled mohlo by se zdáti, že tvarem takovým je také stč. -choz: příchoz, výchoz, vchoz; ale to je jméno kmene -jo, chod-jo-, nikoli z *chodj-ъs-, jak svědčí příslušné fem. stč. -chozě, nikoli -chozši.
4. V některých tvarech je při příponě -ъs ještě kmenotvorná přípona další, a to slov. -jo z pův. -i̯o v masc. neutr. a slov. -i, -ja z pův. -ī, -i̯e ve fem.; na př. stsl. masc. neutr. sg. gen. nesъša dat. nesъšu atd. je z kmene nes-ъs-jo-, fem. gen. nesъšę dat. nesъši atd. je z kmene nes-ъs-ja- atd.
Z kmene -ъs, bez kmenotvorné přípony další, je sg. nom. masc. neutr. stsl. nesъ, prošь atp., č. nes atd. Býval z kmene toho také nom. plur., který by podle toho měl zníti psl. *nesъse atd., a snad také sg. akk. masc., který by tedy byl psl. *nesъsь atd.; ale -š- (z -sj-), které bylo po právu v tvarech km. -ъs-jo- a -ъs-ja-, přeneslo se analogií také sem a jest tu v slovanštině historické: pl. nom. stsl. nesъše č. nesše atd., sg. akk. masc. stsl. nesъšь atd.
Z kmene -ъs rozšířeného příponou další jsou všecky tvary ostatní: stsl. sg. gen. masc. neutr. nesъša z km. ъs-jo-, fem. nesъšę z km. -ъs-ja- atd. Fem. sg nom. měl příponu další slov. -i z pův. -ī, a byl by měl zníti psl. *nesъsi; ale tu přeneslo se -š-, které bylo po právu v tvarech km. -ъs-jo-, -ъs-ja-, opět také sem a jest tedy stsl. nesъši č. nesši atd. Srov. III. I. str. 299, Leskien v Jag. Arch. 3, 211 a Osthoff, Morphol. Untersuchungen IV.
Tvary sg. fem. nom. nesъši a plur. nom. nesъše lze však vyvoditi prostěji: -ъši z -ъchi pův. -usī, a -ъše z -ъche pův. -uses Brugm. Grundr. I, 414, I² 787, Štrekelj v Jag. Arch. 26, 569.
5. Slovesa kořenná, která jsou schopna kmenostupu, mají v tomto participiu stupeň nižší; na př. ř. πε-φυ-ώς, z koř. bheṷ-, fem. ἰδ-υι˜α vedle
![[99]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00101.jpg){kind=link}
