[85]číslo strany tiskuvýrazy adverbiální f-kleče, v-leže, f-sed-ě, f-stoje atd. (v nář. křižanovském, podle p. Fr. Autraty). Věci té nelze vysvětliti jinak než takto: bylo také na Moravě part. přehlasované kleče atd., jako v češtině západní; ustrnulo a utvořen z něho výraz adverbiální v-kleče, f-kleče atd., opět jako v češtině západní: ve výrazích f-kleče atd. zachoval se tvar starší -e, samotné pak kleče atd. přijalo podle part. nesa atp. koncovku -a, či jak jinak pravíme: přehláska se zrušila. Doklady starší pro dialektickou tuto změnu jsou: Ermolaus před ním ſtogya Lvov. 82ᵇ, welmi hnewaga ſye t. j. hněvaja sě t. 70ᵇ; doklady z nářečí nynějších: vyspal sem se choďa, modli se kleča, stoja Hoš. č.-mor. II, 91, a sekáči jedli kleče, četl sem leže t. I, 74; młáťa, seďa, leža, hořa, sṕa, syṕa, lov́a, živ́a, krḿa, stoja, uměja, vołaja, púščaja, kázaja, kupuja BartD. 1, 26 (zlin.). věďa t. 80 (rožn.), pusťa, střílaja t. 79 (též), choďa, zavołaja t. 77 (val.), běža, kleča, młaťa, hraja, małuja t. 2, 55 (přer.), ôměja, dělaja, kácěja, kôpôja t. 81 sl. (olom.), seďa, kleča, choďa, stoja, vstávaja, líhaja t. 100 (letov.), t. 107 (jev.), leža, choďa, viďa t. 150 (slavk.), leža, seďa, kleča t. 176 (han., brn.), seďa, vráťa, zaplaťa, napija se, dívąja se, zavolaja t. 197 (tišň.), seďa, leža, kleča t. 240 (kunšt.), choďa, seďa, kleča, stoja t. 273 (jemn.); kleča, leža, stoja, choďa Kotsm. 7 (doudl.).
3. O part. dial. veďa, buďa, pleťa, meťa, sedňa, utňa atp. (s koncovkou měkkou) za obyčejné veda, buda, pleta, meta, sedna, utna atd. (s koncovkou tvrdou) v. § předcházející č. 5. Vedle toho vyskytují se v nářečích také part.: moža BartD. 1, 78 (rožn.), nemuža t. 2, 176 (han., brn.), pomuža t. 197 (nezam.), pověza t. 1, 26 (zlin.), t. 195 (val.), jeza (jísti) t. 26 (zlin.), t. 2, 32 (holeš.), t. 53 (přer.), sněza t. 1, 347 (zlin.), t. 2, 176 (brn.), nejeza t. 1, 195 (val.), najèza se, pojèza t. 2, 119 (jev.), půjeza t. 197 (tišň.), viza t. 53 (přer., praes. vizu vizeš m. vidím, -íš) atd.; tvary tyto vynikají odchylnou souhláskou kmenovou a odchylka vznikla patrně tím, že se tu přejala souhláska tvarů jiných, které ji mají právem nebo obyčejem: moža, pomuža z praes. ob. můžu, může-, viza z praes. dial. vizu, pověza a jeza z impt. pověz a jez atd.
4. Sing. nom. byl v masc. a neutr. stejný: nesa, veda, těšě, trpě atd.; teprve časem přijímá se pro neutrum tvar fem.: nč. nesouc, vedouc, tešíc, trpíc atd. Čteme tedy v textech starých: děťátko kameníčkem hrá byehagie po oſtrowie Pass. 340, děťátko ručičkama čpíráše hledagye u mateře pokrmu t. 338, dietě u své matky lezye zavola t. 377, zjěvi sě děťátko neſa ovoce Vít. 90ᵇ, vše tělo bera ustalo AlxV. 1851, slunce stojí počna činiti dlúhé noci Troj. 182ᵃ, (slunce) se obrážeje blesk činí Háj. 344ᵇ atd., t. j. běhajě za nč. běhajíc atd.; ve Vít. bylo napsáno: (dietě) hýbáše sě hledagicz zahřienie mateřina 106ᵇ, ale starý opravovatel učinil z toho hledagie; nejstarší mi známé příklady novoty zde vytčené jsou: (vojsko) bieše vyšlo k boji hluczziecz Ol. 1. Reg. 17, 20, břicho gſuczy u prostřed těla Hrub. 465ᵇ, ucho žahadlem závisti bodeno sutzy řeklo Zrc. Múdr. 692.
![[85]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00087.jpg){kind=link}