[82]číslo strany tiskua vêdę, jady a jadę, dady a dadę (nedolož.), sy a sę jsou tvary -o-nt a -n̥t pospolu. Jinak Brugmann II, 1006 a I² 390 a 804: chvalęt- je z chvalīñt-(īñt s přízvukem táhlým). Rozdíl u výkladech týž jako při 3. plur. tъrpętь atp. nahoře v § 14.
3. V některých tvarech jest při příponě -nt ještě kmenotvorná přípona další, a to slov. -jo z pův. -i̯o v masc. neutr. a slov. -i, -ja z pův. -ī, -i̯ē ve fem.; na př. stsl. masc. neutr. sg. gen. nesąšta dat. nesąštu atd. je z kmene neso-nt-jo-, fem. gen. nesąštę dat. nesąšti atd. z kmene neso-nt-ja- atd.
Z kmene -nt-, bez kmenotvorné přípony další, jest sg. nom. masc. neutr. stsl. nesy, bery, tešę, trъpę atp., č. nesa, bera, teša přehlas. tešě nč. teše, trṕa přehlas. trpě atd. Býval z kmene toho také nom. plur., který podle toho by měl zníti psl. *nesąte, *berąte, *tešąte, *tьrpęte atd., a snad také sg. akk. masc., který by tedy byl psl. *nesątь, *berątъ, *tešątь, *tьrpętь atd.; ale -tj-, které bylo v tvarech km. -nt-jo-, -nt-ja-, přeneslo se analogií také sem a jest tu v slovanštině historické, ovšem pravidelně změněno v stsl. -st-, č. -c- atd.: pl. nom. stsl. nesąšte, berąšte, tešąšte, trъpęšte č. ne-súce, berúce, tešúce, trpiece atd., sg. akk. masc. stsl. nesąštь, berąštь, tešąštь, trъpęštь č. nesúc, berúc, tešúc, trpiec atd.
Z kmene -nt rozšířeného příponou další jsou všecky tvary ostatní: stsl. sg. gen. masc. neutr. nesąšta z km. -nt-jo-, fem. nesąštę z km. -nt-ja- atd. Fem. sg. nom. měl příponu další slov. -i z pův. -ī, a byl by měl zníti psl. *nesąti, *berąti, *tešąti, *tьrpęti atd., srov. skr. bharanī; ale tu přeneslo se -tj-, které bylo po právu v tvarech km. -nt-jo-, -nt-ja-, opět také sem a jest tedy, s náležitou změnou hláskovou, fem. sg. nom. stsl. nesąšti, berąšti, tešąšti, trъpęšti atd., č. -ci.
Srov. III. I. str. 294, Leskien v Jag. Arch. 3, 211 a Brugm. II, 733.
4. Jako z kmene praes. neso- jest utvořen kmen part. praes. act. neso-nt-, tak je z kmene futurního by-sjo- utvořen kmen part. fut. by-sjo-nt-, z něhož je stsl. part. fut. byšę atd. a stč. adjektivum probyšúcný; viz o tom § 29.
5. Podle rozdílné koncovky kmenové a) -ąt a b) -ęt jest toto participium v slovanštině dvoje: a) z kmene nesąt- atp. je sg. nom. masc. neutr. stsl. nesy a k tomu gen. nesąšta atd. č. nesa, nesúc-, a b) z kmene tьrpęt- atp. je sg. nom. masc. neutr. stsl. trъpę a k tomu gen. trъpęšta atd., č. trṕa přehlas. trpě, trpiec-. Stsl. umêję, tešę gen. -ąšta atd., č. uměja, teša přehlas. -ě gen. -úc- atd. patří ovšem též do druhu a); koncovka sg. nom. -ę může tu býti analogií podle druhu b), anebo přehláskou z býv. -(j)o-nt-s, jako v pl. akk. stsl. konję z *-jons, srov. I. str. 45 a 49 a III. 1. str. 9.
Jde o koncovky sg. nom. masc. neutr. v druhu a): stsl. nesy č. nesa atd.
![[82]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00084.jpg){kind=link}
