[304]číslo strany tiskutamt., naklony ucho tvé inclina ŽWittb. 85, 1, nakloni ŽGloss. tamt., králi, raczy svým liudem toho popřieti AlxŠ. 8, 6, z chlapieho řáda ijednoho v čest newoly AlxV. 213, Němče, po světu neſledy DalC. 67, Vršovici sě neſluppy (nepodpírej), kdež móžeš, tu jě tupy t. 36, ty činiti neleny Kat. v. 3441, v tom mi wierzy t. 166, vezmi majky a vczyny jako dřieve LékB. 47ᵃ; to miſli meditare Túl. 85ᵇ; tiemto sě právě vgiſty DalC. úv. III, pomſti mne Br. Jer. 15, 15, siemě Jakob welbi jej ŽKlem. 14ᵇ atd., cti, msti atp. Us.; v době přehlásky u-iu-i bývá zvratnou analogií -iu za -i, srov. § 19 č. 1; na př. otpuſtyu mi remitte ŽWittb. 38, 14, ſlozyu jě depone t. 58, 12. – pros, koncové -i odsuto podle § 19 č. 2: pros Pass. 371, Koř. 1. Tim. 5, 2 atd., pros, svěť, měň, rač, (r)muť, plať, kloň, vol, sleď, slup, tup, leň, věř, čiň atp. Us. stč. i nč.; kdekoli tu je v stč. -i nad usus nynější, jest archaismus; v jazyku starším byly bez -i také imperativy sloves bydliti, mysliti, modliti sě, krásliti a bezpochyby také jiných podobně zakončených: bydl, mysl, modl sě, krásl, z býv. bydli atd.; -l tvarů těch bylo souhláskové, a tedy bydl atd. jednoslabičné; na př. bydl ochotně s svú družinú NRadaB. 515 (verš 8slab.), bydl Ben. Gen. 20, 15, t. 3. Reg. 2, 36 a j., což ť sě koli zdá, sobě wymyſl Pass. 14, modl sě ŽKlem. 25ᵇ, modl se Br. Jer. 37, 3, okraſl lože své Jeron. 163ᵇ a j., doklady hojnější v. v § 139; usus nč. má za to opět tvary s -i analogií obnoveným: bydli, mysli atd.; nesnadnost vyslovení, která -i měla chrániti, je relativní, a proto vyskytují se také příklady, jako jsou tyto: poſylň se Br. Ag. 2, 5, vmenſs pokrmu Sal. 526, polepſs svého života Kruml. 348ᵃ, nedrazzd jich Ol. Sir. 31, 30, nedrażď Kladr. tamt., pomrſſt ho BrigF. 21ᵃ, lehcz sobě Ben. Ex. 23, 21, obmiekcż úmysl Vít. 61ᵃ, obmiekcz je Sal. 536, obměkč srdce Kon. 509, ſſetř času Beck. 3, 136 atd. m. posilni, umenši, polepši, nedráždi, pomršti atd. – Dial. nosě, kazě atd. BartD. 2, 82 (olom.), novotvar podle III. I.
Du. 1. prosivě, -va, stsl. prosivê (-va), zde nedoloženo. Vynecháním samohlásky prosvě, -va: (my dva) puſtwye ten hněv na stranu Mast. 104, stójvě a nechoduie Ol. 1. Reg. 14, 9, czzynuie mužsky agamus Ol. 1. Par. 19, 13; nebydlwa tuto Pass. 472, vtwrdwa mezi sobú slib ineamus foedus Ol. Gen. 31, 44, to tré ſhromazdwa BrigF. 36, poproſwa Otc. 254ᵃ, wratwa se t. 166ᵇ, slibvaž vieru sobě Tand. 8; -ma, vlivem plur.: rozmluwma spolu Ben. 2. Esdr. 6, 10.
Du. 2. 3. prosita, psl. prosita, zde nedoloženo. Vynecháním samohlásky prosta, (ty a Aron) mluwta k skále loquimini Ol. Num. 20, 8, wratta se, dceři moji Varš. Ruth 1, 11.
Plur. 1. prosim, -me, -my, psl. prosimъ, -me, -my. (Vršovici mluví:) dohubym kniežěcí plod, tiem činem bude náš slovuten rod DalC. 34 (spíše impt. než indik.), poſtawymy věži sobě t. 1, tu řeč poruczymy bohu t. 97,
![[304]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00306.jpg){kind=link}