[234]číslo strany tisku8, těch ješto serafin ſlowu Štít. uč. 67ᵃ; mylnou analogií také pl. 3. -í: kteříž křesťané ſlowj Klekl. 2; novotv. sluji atd.: ješto ſluge duha vodná BrigF. 68, jest a sluje místodržící Vel. Jg., jak to město sluje neb slove Rosa Jg., Byzant ſluge Beck. 1, 379, já sluji Ahasver Vrchl.-BK. 289. Impt. slovi atd.: aniž slovte mistří EvZimn. Mat. 13, 10. Impf. slotňech atd.: lovec Hovora ſlowyeſſe DalC. 85, ten člověk Menna ſlowieſſe Hrad. 9ᵇ, Elifar zlouieſſe AlxB. 3, 32, dvě ženě Lamechově ſlowieſta Ada a Sella Kruml. 47ᵇ. jiní jako bozi ſlowyechu Hod. 84ᵃ. Inf. slúti: chtěli sú ſlvvty mistři Štít. ř.135ᵇ, ſlvvty t. 84ᵇ. Part. slúl, slul: Adam ſlul člověk Kat. v. 2063, jeho chvála ſlula spoře t. v. 41, město Nikosia ſlulo t. v. 27. ostrov ſlaul Leukas Pref. 8, ſlaul Beck. 1, 3, VelKal. 6 a j., ſlaula t. 200 a j., ſlaulo t. 105, ſlauli t. 17 a j., ſlauly t. 115 atd. – Nč. praes. slovu, -eš i novotv. sluju, -eš, impt. sluj, inf. slouti, part. slova, -ouc-, part. slul Us. spis.
řevu, řúti, stsl. ŕevą, rjuti rugire. V stč. jsou tvary slovesa tohoto dvoje: jedny řev- (v praes. a j.) a řv-a- (v inf. a j.), druhé řu-j- a řu-. Sloveso je tím zdvojnásobeno: je na př. praes. řevu a také řuju, a jest aor. řuch a také řvach. Dvojnásobnost tato není však odevždy a jest otázka, které z tvarů těch jsou původní, a které podružné. O tom poučují nás doklady, z nichž vysvítá, že praes. bylo řevu, a naproti tomu že řuju, řiji je pozdní novotvar, atd. Bylo tedy i v č. původně praes. řevu inf. řúti, jako bylo stsl. ŕevą a rjuti, a sloveso náleží tedy do tř. I. 7, jako plovu-plúti Na pohled hlásí se řevu-řvátti (ŕьvati) do tř. V. 3ᵃ k zovu-zváti (zъvati), ale tu bylo by nesnadno vyložiti pouhou analogií tvary řu-; proti domněnce pak, že by bylo bývalo nejprve řuju-řváti podle vz. V. 3ᵇ kuju-kovati, svědčí doklady a svědčí řva- (místo *řeva-, vedle kova-). – Jde ještě o výklad stč. řva- v inf. řváti, aor. řvach atd.; pro ně byl vzor v slovesích zovu, beru, deru atp.: podle zovu-zváti (zьvati), beru-bráti (bьrati), deru-dráti (dъrati) atd. vyvinulo se také řevu-řváti (ŕьvati) atd. – Odtud dostává se řv- časem také na místo náležitého ŕev- a jest na př. za starší praes. řevu později řvu; a naopak dostává se ŕev- na místo náležitého ŕv- a jest na př. za č. inf. řváti dial. revať (slc.) – Praes. sg. 1. řevu, 2. řéveš, řeveš atd., pl. 3. řevú. Na př. aj (já) rzewu srdcem žádaje se obinúti smrti Štít. uč. 149ᵇ, když v lese zařevu, všecky je (zvířata) rozženu RZvíř. (lev); zarzeve zvuk Hlah. Job. 37, 4, zarzewe Ol. tamt., lev ústavně rzeue Ol. Sir. 27, 11, lev když rzewe Koř. Zjěv. 10, 3, která kráva mnoho řeve Smil. přísl. v ČČMus. 1827, II. 70 (ve Výb. 1, 842 řve, mylně), hovado zřeve Trist. 278, (diábel) rzewe GestBř. 67ᵃ, (ďábel) jako lev rziwe RokycMus. 667ᵇ, rzewe nebe hromobitím Troj. 212ᵇ, lev když rzyéwe Ben. Zjev. 10, 3, kto uslyšel osla an rzijewe Blázn. 156ᵃ, slon rziwe Roh. 181ᵃ, osel rzywe t., (osel) říve Vel. Jg.: potóčkové rzewu Pass. 87, lvové rzewu Modl. 76ᵃ, šťenci rzewu ŠtítOp.382, rzewu rugiunt Ol. Bar. 6, 31, kola řevú Smil. přísl. ve Výb. 1, 842, rzewu jedni po druhých ChelčP. 142ᵇ,
![[234]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00236.jpg){kind=link}