[233]číslo strany tiskuplovu, plúti fluere, a odtud navigare. Praes. sg. I. plovu, 2. plóveŠ n ploveá atd.: řěka plowe Pil A., vosk jenž plowe ŽKlem. 57, 9, ta voda (řeka Sázava) pod klášter plowe Hrad. 4ᵇ, z jejie hrobu plowe olej Kat. v. 3489, kdež je (město) moře oplowe t. v. 28, z trojicě osoba pluowe Vít. 17ᵇ, pluowe t. 3ᵇ, odkad plowete . . do Konstantinopoli plowemy . . tak právě poplowete Pass. 481, poplowu vody fluent aquae ŽKlem. 147, 18, (moře) po ňemž plowu pútníci k božému hrobu AlxV. 606. Novotv. pluji, -u, pluješ atd. Us. spis., pluju BartD. 2, 53 (přer.) a j. Impt. plov atd.: plow jako rosa mluva má fluat ŽKlem. Deut. 2, Ol. tamt., plowte na levo, tady neplowte Pass. 481; novotv. pluj Us. spis. – Impf. ploviech: (žena) přěs moře plowieſſe Pass. 287, plowieſſe t. 481, plowyeſſe t. 218, t. 402, hory jako vosk plowiechu fluxerunt ŽKlem. 96, 5, krvavi potoci plowyechu DalC. 27, vody v pusté moře plouiechu Ol. Jos. 3, 16, plowíechu zase remigabant Kladr. Jon. 1, 10. – Aor. pluch: Achilles a Patroclus przypluchu Troj. 80ᵃ. – Inf. plúli. káza jiej do Konstantinopoli pluti Pass. 481 atd., nč. plouti Us, plut BartD. 1, 6 (zlin.) a j. – Part. plova atd.: na moři plowa navigans Otc. 298ᵃ, otdach se na moře a šťastně plowa kázach atd. Troj. 222ᵇ, krev po kopí plowuczy k Longinově rucě přijide ML. 120ᵇ, matka za moře plowucz utonula Pass. 289, tu sme plowucze viděli mnoho delfinuov Lobk. 24ᵇ. Mylnou analogií plově, -íc-: pes po vodě plowe (sic) ukruch masa v ústiech jmějieše Baw. 22ᵃ (rým: slově), plowycz Brig. 50, plovíc DalJ. 105 z Lup., ploviec Troj. Jg. V Ol. Sap. 16, 22 čte se: (sníh a led) nepluce rózno non tabescebant; chyba. Nč. plova, plovouc- a novotv. pluje, plujíc- Us. – Part. plul, plúl: krev plula jest ML. 6ᵇ, srdce sě rozplulo t. 8ᵃ, pluli sme Lobk. 28ᵃ, plauli sme t. 27ᵇ (2), Pref. 77, t. 79, připlaul VelKal. 303, plaula t. 142, odplul MalýAmer. 4, 83, vyplouli t. 82, plúl, plól BartD. 2, 164 (brn.) a j. – Part. pluv: otec za ní pluw viec sě nevrátil Pass. 289, vpluwſſe šest mil Lobk. 155ᵃ. Part. plut, z něhož subst. verb. plutie: plutie nečistoty fluxus Ol. Lev. 15, 30; a *ploven, z něhož subst. verb. plovenie: na przyeploweny Arnona in transcessu Pror. Isa. 16, 2. – V usu ob. sloveso toto namnoze zaniká a nahrazuje se slovesy významu příbuzného téci, plavati, plaviti se: stč. řěka plove nč. teče Us., stč. part. pes plowe (m. -a) ukruch masa jmějieše nč. plavaje, stč. plovete (na lodi) nč. plujete Us. spis. atd. – Z praesentního plov- a kontaminací s plavati praes. plavám a plavu atd. (v. § 166) vzniklo novotvaré plova-: inf. plovati, praes. plovám a plovu, part. ploval atd., s význ. = natare; na př. ryba plove Us. – Dial. plyvu: hlava po Dunaju plyve Suš. 129, je z plývati.
slovu, slúti nominari, clarum esse. Praes. sg. 1. slovu, 2. slóveš n. sloveš atd.: (já) nevěstú ſlowu Kat. v. 1082, (ty) ſlowes svět AlxV. 1949, (sv. Jakub) zzlowe veliký ApD. d, ta voda Sázava ſlowe Hrad. 4ᵇ, ſluowe Vít. 3ᵇ, t. 17ᵇ, tě obě hořě ſloweta Sinai Mand. 24ᵃ, my wſloweme ŽKlem. 19,
![[233]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00235.jpg){kind=link}