[207]číslo strany tiskuDalC. 82, když v Alexandří bychu Kat. 15, nepřietelé ješto jej (Krista) bychu oſtupily Brig. 23ᵃ, rybářie bychu odeſſly descenderant EvVíd. Luk. 5, 2, všickni bychu zbyty DalC. 73, vévoda i biskup od papežě bychu pohnany Pulk. 46ᵃ, tu bychu ctně přivſſáni Trist. 283, abychu šli do svých vlastí Hrad. 121ᵃ; – při perifrastických výrazích kondicionálu klesá povědomost o aor. bych, flexe jeho náležitá upadá a vyvíjejí se tvary nové; o tom při kondicionálu v § 233 sl.; –
inf. býti: mohlo to by̆ty PilB. atd.;
sup. byt, nedoloženo;
part. byl, stč. i nč.; dial. také b-l, se samohláskou jakousi mezi oběma souhláskami, vzniklou patrně oslabením z -y-: b-l, b-la, b-lo Hoš. č.-mor. II, 107; – a také bul, kteréž jest dvojího původu: a) jednak změnou hláskovou -ył v -uł, bul fem. była jako kruł-kryía atd. BartD. 1, 103 (laš.), v. § 99; b) jednak analogií podle praes. budu atd. (jako jest naopak praes. bydu m. budu zase analogií podle inf. býti atd., v. § 59), na př. když ste zde buly Třeb. Lobk. z r. 1517, nebulo-li Třeb. Častolar. z r. 1557, bul tam jinej chodHan. 67, to nebula tvá (žena) t. 198, vo to by nebulo t. 51, bul Šemb. 30 (podkrk.), Hatt. slc. 142 (v nář. slc. místy); vedle bul jest obyčejné slc. bol Hatt. tamt., zabol BartD. 1, 32 (hroz.), bezpochyby jen obměna hlásková z bul-, srov. I. str. 81; – part. byv atd., v. v § 99; – part. byt atd., též; – subst. verb. bytie: pravé samému o sobě bytye Alb. 33ᵃ, dóstojné bytie dignam habitationem Ol. Sap. 13, 15.
b) Tvary vzniklé z bъ- jsou aorist běch, stsl. bêchъ plur. 3. bêšę, a impf. biech zúž. bich, stsl. bêachъ plur. 3. bêachą. Byl kdysi aor. pův. sg. 2. bhṷ-ē-s, 3. bhṷ-ē-t; z těchto jeho tvarů vyvinulo se náležitými změnami hláskovými psl. bê; a k tomu přidělány potom analogií také tvary ostatní: sg. 1. bêchъ atd.; v. nahoře § 21. Imperfektum pak bêachъ je patrně novotvar k aor. bêchъ: byl aor. tьrpêchъ a k němu impf. tьrpêachъ atd., utvořeno tedy také k aor. bêchъ impf. bêachъ. V češtině liší se oba tyto tvary kvantitou: aor. má krátké bě- a impf. dlouhé bie-, později zúžené v bí-; a krom toho v sg. 2. 3. také koncovkou: aor. bě, impf. bieše. Jelikož však v textech staropísmých kvantita důsledně označována nebývá, býváme často v nejistotách, máme-li před sebou aor. bě- či impf. bie-. Někdy smysl dává nám na ruku, pro které pojetí se rozhodnouti máme. V příkladech následujících uvedeny jsou nejprve doklady bezpečné nebo aspoň pravděpodobné, a potom nejisté. Tvary, o které nám tu jde, vyskytují se dílem samostatně, dílem v perifrasích.
Bezpečné doklady aoristu jsou pro sing. 2. 3 bě; na př. jí (ženě) bie ne do veselé Jid. 152, (Anna) bie dci ysakarowa LMar. 18, nebo bie velblúd vysoký AlxB. 3, 1, (Philotas) bye u velikém potě AlxV. 1699, (Jidáš) wy̆ſſel bie sobě Jid. 90, juž bie prsiſſel ten čas JidDrk. 27, (měsiec) vňuž
![[207]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00209.jpg){kind=link}