[102]číslo strany tiskupřines, nalez atd., že je však někteří matou s part. zdvih’ m. zdvihl atp., a tedy prý pro srozumitelnost může se přidávati -v neb -ev a býti: pozdvihv, přinesv, nálezy atd. n. pozdvihev atd.; ulekw ſe Háj. herb. 69ᵇ; neſw, neſwſſi, neſwſſe, v nes, nesſſi, nesſſe je prý -v- elidováno, aby nebylo tvrdosti Nejedlý Gr. 1247 sl., 2209 sl.; pad, nes, wez Dobr. Lehrg. 1180 a 2132 s připomínkou, že se vyskýtá také přiſſedw, padw a padew; padev Jg. Atala 53 a j.; přečetew Květy 1834, 89 a j.; svedv bitvu Pal. 3, 2, 430, svedv plnomocníky t. 439, přived v t. 4, 1, 308 a j. Vedle těchto odchylek s -v, -ev jsou však vždycky pravidlem tvary náležité nes, nesši atp., a toho pravidla šetří se nyní v jazyku spisovném všeobecně.
Participium perf. pass. -nz, -tъ.
42. 1. Přípona původní tohoto participia je dvojí: -to pro masc. a neutr., tā pro fem., a -no, -eno pro masc. a neutr., -nā, -enā pro fem. Oboje vyskytují se také ve jmenných kmenech jiných; na př. v adjekt. lat. ap-tu-s, lit. geł-ta-s stsl. žlъtъ ze žьl-to-, brada-tъ, žena-tъ atd., subst. ř ßio-τo-ς, ßio-τή lit. fem. gyva-ta stsl. živo-tъ, skr. vrt-ta-m neutr. stav a stsl. vrъs-ta fem. z koř. ṷert-, lit. pirsz-ta-s stsl. prьs-tъ (skr. sprš-ta-s dotčen) z koř. perk´-, stprus. akk. gei-ta-n stsl. ži-to z koř. gei̯- žíti, vra-ta psl. vor-ta z koř. ver- claudere, pę-ta a pą-to z koř. pen- tendere atd., adjekt. skr. pur-na-s lat. ple-nu-s lit. pil-na-s stsl. plъ-nъ z pův. pl̥-no- fem. -nā z koř. pel-, subst. lit. sap-na-s lat. som-nu-s pův. sṷop-no-, skr. svap-na-s z pův. sṷep-no- nebo sṷop-no-, a ř. vπ-vo-ς stsl. sъnъ m. sъp-nъ z pův. sup-no-, stsl. strana ze stor-na z koř. slov. ster-, suk-no ze suk- atd. Srov. Brugm. Grundr. II, 206 sl., 223 sl., 423 a Kz. 316, 317. Zvláště pak bývají tyto přípony v kmenech participia perf. pass., na př. skr. hi-ta-s ř. vε-τó-ς, lat. ab-di-tu-s, lit. dě-ta-s z pův. dhә-to-, got. bund-an-s atd. Brugm. II. 1420. A tak jest i ve slovanštině. Tu připínají se k infinitivnímu kmenu základnímu: vi-to-, da-no-, tesa-no-, nes-eno-, prosi-eno- atd., srov. Lesk. Handb. 4126, a jest sg. nom. masc. -tъ, -nъ, -enъ, fem. -ta, -na, -ena, neutr, -to, -no, -eno atd.
2. Příponu -to atd. mívají slovesa kořenná -n, -m: stsl. pętъ č. pat z koř. slov. pen-, stsl. jętь č. jat z koř. jem-, stsl. dątъ č. dut z koř. dom- atd.; dále slovesa kořenná -r: stsl. požrъtъ z koř. žer-, prostrьtь z koř. ster-, stč. trt, netrtee cěsty budú rovné asperae EvZimn. 24, netrte Koř. Luk. 3, 5, z koř. ter-, *mrt v subst. verb. úmrtie z koř. mer-; sloveso vi-: stsl. vitъ č. vit, v č. také pit, bit, lit, šit, kryt, myt, ryt, z-ut a j. Příponu pak -no, -eno atd. mají slovesa ostatní, totiž kořenná souhlásková; stsl. nesenъ č. nesen z koř. nes-, stsl. vedenъ č. veden z koř. ved- atd., někdy také stsl. žьrenъ vedle žrъtъ ze žer-, tьrenъ vedle trъtъ stč. trt, dъmenъ vedle dątъ; i samohlásková: stsl. bьjenъ, bijenъ (vedle bitъ) z bi-, zabъvenъ
![[102]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00104.jpg){kind=link}