[220v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcereptali, i od strany své. Od strany Zachea, když die[4138]v HusPostB je zde ihned: „Pro to, že on,“ točiž Zacheus, „jest syn Abrahamuo,“ točiž[4139]točiž: t. následovaným[4140]následovaným: naſledowanyem[4141] v HusPostB je následovný k spasení. A od strany své tupí reptáky, když die: „Neb přišel jest syn člověka hledat a spasit, čso bylo zahynulo.“ Právě jako by řekl: „Vy repcete, že jsem k Zacheovi, k zjevnému hřiešníkovi všel, majíce ho za zlého, věztež, žeť on jest následováním[4142]následováním: naſledowanyem syn Abrahamuo, že již netbá zbožie, jako Abraham netbal jest; protožť staloť sě jemu spasenie již u milosti[4143]slova u milosti oproti pramenům HusPost jsou navíc, v naději. A také na mě repcete[4144]v HusPostB je nerepcete, že sem[4145]sem: ſſiem k nemu přišel, nebť já pro to chtěl sem býti syn člověka a přijíti na tento svět, abych hledal kázaním a spasil milostí dáním, „čso bylo zahynulo“ prohřešením. Aj, již máš, kterak sě jest, i Zachea spasitel milostivý vymluvil od reptánie, dav jim užitečné naučenie, aby nereptali, řka: „Dnes spasenie, točiž[4146]točiž: t. v naději, „tomuto domu,“ točiž[4147]točiž: t. všie čeledi v domu, a zvlášče Zacheovu svědomí[hk]svědomí] ſwiedmi, „stalo sě jest[4148]jest: gyeſt,“ točiž[4149]točiž: t. ode mne jakožto od boha, že „on,“ točiž[4150]točiž: t. Zacheus, „syn jest Abrahamuov,“ točiž[4151]točiž: t. v následování[4152]HusPostB má následováním. Jakož die svatý Beda, že[4153]že: zie „Zacheus slóve syn Abrahamuo, ne by jeho rodu byl urozen, ale jeho jest vieru následoval“. A tak z té řeči Bedovy chtie někteří, že Zacheus byl[4154]sic! v HusPostB je nebyl jest z pokolenie Abrahamova, a tak ani Židem; neb Židé byli jsú všichni z pokolenie Abrahamova[4155]Abrahamova: Abraa. A též i svatý Ambrož má domněnie, že by Zacheus byl pohan. Ale netřeba o to sě korčiti; neb dosti jest nám, že ten, jenž [b]označení sloupceselhati nemóž, die, že Zacheus jest syn Abrahamuov, buďto syn následovný[4156]v HusPostB věta ještě pokračuje: toliko, a neb přirozený z daleka i následovný, ale zvlášče následováním[4157]následováním: naſledowanyem; neb to synovstvie viece váží spasitel než ćelestné[4158]ćelestné: czeleſtne. Protož kněžiem židovským, když chlubie[4159]v HusPostB je sú chlubili sě, že jsú plémě Abrahamovo, řekl jest: „Ste li synové Abrahamovi[4160]Abrahamovi: abrahavi, skutky čiňte Abrahamovy[4161]Abrahamovy: abravy. Aale vy z ocse[4162]ocse: oczſe diábla jste.“ Taký již nebyl jest syn Zacheus: ač jest prvé byl hřiechem smrtedlným byl diábluo syn následovánie[4163]sic! v HusPostB je následovný, ale již jest syn Abrahamuov[4164]Abrahamuov: Abrahav, od Krista osviecený nalezený a spasený. Protož die spasitel: „Neb přišel jest syn[4165]oproti pramenům HusPost navíc,“ točiž v tento svět vtělením, „syn člověka,“ točiž syn Panny Marie[4166]Marie: Ma, „hledat,“ točiž[4167]točiž: t. aby hledal kázaním a spasil[4168]v HusPostB je spasit svú[4169]svú: ſw milostí a vykúpením; a tak přišel jest, jsa pln pravdy a milosti, aby nalezl a spasil to, „čsož jest bylo zahynulo,“ to jest člověka, jenž jest byl zhynul v nevinnosti božie a v radosti, přestúpením[4170]přestúpením: przeſtupeniem božieho přikázanie. A věz, že řka spasitel, že „přišel jest syn člověka, aby hledal a spasil, co jest bylo zahynulo,“ ukázal[hl]ukázal] Wkaz[4171]opraveno podle HusPostB jest svú[4172]svú: ſw božskú dobrotu. Řka „přišel jest“, tu sě ukazuje[4173]ukazuje: vkazugie božská dobrota, a když die „syn člověka“, tu jest jeho pokora; neb vzem na sě ćelesenstvie[4174]ćelesenstvie: czeleſenſtwie[4175]czeleſenſtwie: czeleſenſtwie; prameny HusPost mají člověčstvie nebo člověčenstvie, pokořil sě jest, že svým sluhám chtěl jest býti sluhú[4176]sluhú: ſluhw, jakož sám die[4177]v HusPostB je zde Mt 20. k.: „Syn člověka nepřišel jest, aby jemu slúžili, ale aby slúžil a dal duši svú[4178]svú: ſw na vykúpenie mnohých.“ Pak když die „hledat a spasit, čso bylo zahynulo“, tu ukazuje[4179]ukazuje: vkazugie biedu i potřebu i užitek. Biedu, že všechno naše[4180]naše: naſſie pokolenie bylo zahynulo hřiechem v nevinnosti a v milosti a bylo by navěky zahy[221r]číslo strany rukopisunulo,