[125r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceotče milý[54]milý: mylyg.“ Skrze toho prosbu znamenává sě věrný[55]věrný: wyernyg křesťan, jenž má prositi otcse[56]otcse: otczſe nebeského a řka: „Dals mi zemi suchú, točiž[57]točiž: tocz zbožie na temto světě, prosi tebe, daj mi zemi mokřejší, točiž[58]točiž: tocz nebeské požehnánie.“ Ale vězme, komu bude dáno to nebeské požehnánie? Zajisté pateru lidu. Prvé, kteří ródce milují a čstie, točiž ocse[59]ocse: oczſe a mateř, a netolik ćelestně[60]ćelestně: czeleſtnye, ale i duchovně jako kazatelé a zpovědlníći[61]zpovědlníći: zpowyedlnyty. Jakož prosí král Šalomuon a řka: „Cti otse[62]otse: otſe a mateř, ať příde požehnánie ot buoha.“ Jakož jest byl Izák požehnán od svého otcse[63]otcse: otczſe Abrahama, protože jest ctil své ródce a jich vždy poslúchal. Jakož se čte o nem, že šel po svém otcsi[64]otcsi: otczſy na smrt svú, když jej chtieše Abraham buohu na čest obětovati. Proto sě čte o nem: „Přižehnal buoh Izákovi, až sě bieše rozbohatěl přieliš mnoho.“ Poprosme hospodina, bychom mohli buoha otcse[65]otcse: otczſe tak milovati a čstíti a poslúchati, abychom přijěli od neho požehnánie zde i na onom světě.
Druhé dáno bývá požehnánie těm, kteří pro buoh almužnu činie. Jakož učí Šalomún a řka: „Ztiehni svú[66]svú: ſw ruku k chudému a přijmeš požehnánie božie.“ Jakož činil Tobiáš, jenž pro svú[67]svú: ſw almužnu byl požehnán od buoha, že jej osvietil buoh na jeho oči, jenž byl oslepen mnoho časuo. Proto, kto chtě býti požehnán od buoha, ten má almužnu dávati chudým z svého statku.
Třetie bývá dáno požehnánie věrným kazatelóm a těm všem, kteříž k dobrému lidi připravují a přivodie a lovie dušě buohu jako lovci zvieřata. Jakož Izák[68]zapsáno na marginu stejnou rukou; na druhé straně sloupce připsáno též slovo Jákob, zřejmě omylem, neškrtnuto pověděl svému synu Esau a řka: „Vezmi své oděnie a jdi na pole a ulov mi něčso pojiesti a dámť své požehnánie.“ Skrze Izáka znamenává se král nebeský[69]nebeský: nebeſſkyg Esauovi, točiž kazatelovi, aby lovil dušě lidské božím slovem, [b]označení sloupceskrze něž by přijal buožie požehnánie.
Čtvrté dáno bývá požehnánie těm, kteří svítězie nad svými nepřáteli. To máme ukázáno v Starém zákoně na panie Judit, kteráž jest svítězila nad svým nepřietelem Olofarnem, byla požehnána od buoha i od lidí. Takéž dušě věrná když svítězí nad diáblem a příde do nebes, bude přijata velmě míle a bude požehnána od buoha i ode všech svatých. Poprosmež buoha, abychom svítězili tak nad svými nepřáteli, aby dušě našě mohly dojíti do králevstvie nebeského.
Páté bývá dáno požehnánie těm, kteří hněvníky smieřují. O tom máme příklad na jednéj panie, jiež řiekáchu Abigahel. Když uslyšě, že by jejie muž Nabal rozhněval bieše[70]bieše: byeſſye krále Davida, tu hned nabravši chleba a vína i jide proti králi Davidovi i prosi jeho, aby ráčil odpustiti svój hněv jejiemu muži Nabalovi. An uslyšal jejie[71]jejie: gyegye prosbu i odpusti jemu a živi jej. A proto byla od neho „požehnaná“ nazvána. Také každý[72]každý: kazdyg, ktož mieří hněvníky, přijme požehnánie v nebeském králevství[73]králevství: kralewſtwye.
Také bývá dáno požehnánie těm, kteříž buožie kázanie činie. Jakožto Mojžieš[74]Mojžieš: Moyſyes pověděl v Starém zákoně a řka: „Budete li činiti buožie přikázanie, kteréž já vám dnes přikazuji, přijdú na vy tyto požehnánie, že budete požehnáni na každém miestě, na každý[75]každý: kazdyg čas i na každéj věci zde i na onom světě. A potom vašě dušě požehnány budú v nebeském králevství[76]králevství: kralewſtwye.“ Jehožto mně i vám dopomáhaj otec a syn a svatý duch, vše jeden hospodin. Vstaňtež vzhóru, aby nás svatá trojice ráčila požehnati svú[77]svú: ſw svatú mocí, požehnajme sě všechni a řkúce: „Pochválena buď svatá trojice[78]trojice: troycze nynie i navěky, otec a syn
