[8r]číslo strany rukopisu[B4r]číslo strany tiskuprsty vyhlídají, hladem také mře, an mu již po krčmách nechtí věřiti, a poviemť, ondy sme byli v jedný hospodě na marci, a tak šenkýřka[al]šenkýřka] ſſenkyeržka ho počne upomínati a on, sa přinapitý, i počne jí láti, haněti, a tu seděli sv. Michal a sv. Rafael, potom sv. Michal tak se[am]se] gſe naň rozhněvá, byl naň vytrhl tesák, a by nebylo sv. Rafaele, že jej zaskočil, byl by ho zchromil anebo zabil.“ Řekla jest měštka: „Ba, však nebožčík, kdy ještě byl živ, rád se[an]se] gſe vždy přinapíjel, ješto jměl hlavu mdlú. Ještě, prosím, pověz mi, má-li na čem léhati?“ Odpověděl mužík: „Nemá, než ležíť[ao]ležíť] liežet tu u sv. Kristofora v stodole na votavě.“ Řekla měštka: „Ale kterak že to, že ho Pán Buoh neopatří šaty?“ Odpověděl mužík: „Ó, milá paní, jeden-li jest v nebi, ale kde by se Pán Buoh dobral tolik šatuov?“ Řekla měštka: „To jest tak, neviem, že je tam mnoho lidí. Prosím tebe, brzo-li zase půjdeš?“ Odpověděl mužík: „Této hodiny míním ještě býti doma v nebi.“ Řekla měštka: „Prosím tebe, chtěla sem mu něco poslati, mohl-li[ap]mohl-li] mohli by mu donésti?“ Odpoveděl mužík: „Chci já pro tě rád učiniti, co mu dáš, že mu donesu.“ I dala jest mu měštka 15 zlatých a rubáš kmentový a botky a řekla k němu: „Prosím, kdyby mu se[aq]se] gſe co nedostávalo v nebi, pros, ať jej založie, poněvažd zde často býváš, chci hned, co by se[ar]se] gſe zdlužil, zaplatiti.“ Tehdy požehnav i šel jest ven z města. A tak z náhody muž druhý té měštky jel jest domuov s kupectvie i potkal se s tím mužíkem. A kdy přijel domuov, rozhostiv se[as]se] gſe, kázal sobě ženě přinésti rubáš a botky, chtě jíti do lázny. I řekla jest měštka: „Milý pane, neměj mi za zlé, byl zde jeden velmi dobrý mužík z nebe, i pravil mi o nebožci mém muži Erhartovi, kterak jest velmi chudý a kterak velikú núzi trpí. A já, slyšéc to, uvěřila jsem tomu jistému mužíku i poslala[at]poslala] ppſlala jsem mu do nebe patnácte zlatých, k tomu rubáš kmentový a nové botky.“ Slyše to tý jistý měštky muž[au]muž] muož, i kázal jest hned zase kuoň svůj vosedlati, neb je[av]je] gie toho mužíka z nebe prvé nedaleko od města potkal[aw]potkal] podkal, hned jest pomyslil, že je ten jistý. A když za ním pospiechal, ten mužík z nebe ohlídl[ax]ohlídl] ohliedl se[ay]se] gſe k městu, i vida, že za ním běží a honí tý měštky muž[az]muž] muož, a ten mužík vjide do lesa i svrhl břemíčko s sebe do kře a vrátil se na tu cestu zase. Tehdy, kdy se s ním potká[ba]potká] podka kupec, řekl k němu: „Prosím, potkal-lis jakého mužíka s břemíčkem?“