[17v]číslo strany rukopisu[E1v]číslo strany tiskuškodí?“ Ten boje se, aby ho nerozsekal, řekl: „Již, děkuje Bohu, neškodí mi nic, ač sem prvé byl nemocen.“ Uhlíř[dr]Uhlíř] Vhlierz k němu: „Jdiž tehdy pryč.“ Nuž k druhému, třetímu, až do všech, každý pravil, že mu nic neškodí, boje se, aby ho nerosekal. Ten pak uhlíř[ds]uhlíř] vhlierž navrátil se zase domů, k ženě a k dětem, a když byl doma, řekl: „Děkujiť, má milá reverendo, muoj milý biréte, musil bych já dlúho uhlí páliti, než bych já tolik vypálil.“ Potom se stěhoval do města a byl jest z něho muž velmi vzácný. I milí bratřie, vizte, kterak je ten snadno zbohatěl, ale již je toho času darmo, neb již líkařův[dt]líkařův] liekarzuw jest plno po světě, ano řídko který řemesník, řídko která baba, všecky vladyky i kněží lékarstvie umějí, dokud sú zdraví, než jak jsú nemocní, hned z nich vyprchne, že jiných žádají a prosie za radu a za líkařstvie[du]líkařstvie] liekazſtwie.

Mně se to přihodilo, jel sem z Týna Horšovského a jeden ryl řepu. A já, jeda mimo něho, dal sem mu pozdravenie řka: „Zdař Buoh, zdař Buoh.“ Ten málo slyšel a odpověděl mi řka: „Teď ryji řepu.“ Já k němu, ješto mu stonala dcera: „Kterak se[dv]se] gſe má tvá dcera Anna?“ Odpověděl: „Ó, můj milý pane sousede, jest zrejpaná po hořejším i po dolejším konci, že mrzí.“ On o řepě myslil. A já vyšším hlasem k němu: „Však já se tíži, kterak se má tvá dcera Anna?“ A on: „Ó, milý pane sousede, věříš-li, že s ní od jitra až do večera nemohu pacholkuov sehnati, an se, šibalé, vždycky po ní vozie.“ A já vida, že mi nerozumí, i zabodu koník, řekl sem: „Nu, jeziž ale hovna.“ A von ke mně: „Tak mi dobří lidé radie, za tepla, dokuď nezamrzne.“ On měl, bych mu řekl: „Ale vyrej ji.“

O krčmářiech

Itemcizojazyčný text který krčmář šenkuje ve vsi, aby neutíkal, dokud se nezdluží 80 neb sto kop. Jestližeť nechtí věřiti v jednom miestě, jeď do druhého, třetího až do pátého, a když budeš sto kop dlužen a nechtíť víc věřiti, tehdy muožeš se ctí utéci.

Ó, moji věrní tovařišie a bratřie nejmilejší, kterak my máme zatraceni býti, kdež stojí psáno, že skrze veliké zámutky a protivenstvie musíme vjíti do království nebeského, který je ten zákon, aby tolik snesl zámutkuov a protivenstvie jako náš? Vidíte na voko: zákoníci časem svým jedí jednú nebo dvakrát za den, ale my mnohokrát za 2, za tři dny nic nesníme, krom co pitím sme živi […]text doplněný editorem[12]zbývající listy se nedochovaly