[6v]číslo strany rukopisu[B2v]číslo strany tiskupak kdy se již tak mnoho zdlužíte, tehdy kradmo vymlátíc a obilí jiným za hotový prodadíc, i na očistu zuorajíc pod jednu roli, sejte na to plevy bez zrna, a tak dlužnící budou potěšeni řkúce: „Když sem nemohl letos svého dluhu dosáhnúti, ale na léto mu buohdá neopustím.“ A když v stodole nic nebude, tehdy vezma ženu a dětí na vuoz, jdětež k sv. Jakubu na pout.

Itemcizojazyčný text žádný daleko neputuj, aby se nepřihodilo vám jako oněm za Ezopa, ješto šel lev, vlk a osel na pút do Říma, i přišli do jedný krajiny, v které náramně velmi mřeli, i mluvil jest vlk k tovařišom spolupoutníkom: „Tuto sme v miestě nebezpečném a v moru také, mneť mé svědomí hryze.“ I prosil jest lva, aby ho spoviedal. A tak, kdy se jest spoviedal, tu je pravil, co je komu zdávil ovec a jiných hovad bez počtu. Tehdy lev řekl k němu: „Ty si, vlče, vzácný člověk a měštěn opatrný, poněkud jsú tobě nižší poddaní, že časem můžeš je trestati, neb kdyť by tobě toho Buoh nepřál, nikdá by ty na to místo nemohl přijíti.“ I dal mu za pokánie jeden páteř každý den spěti. Potom žádal jest i lev, aby slyšán byl od vlka. A tak, kdy je vyprávěl, co je lidí zdávil, hovad, jiných škod bez počtu že je udělal. I řekl jest k tomu vlk: „Ty si lev a ty si jako král a kníže nade všemi jinými, tobě to nemá tak váženo býti, neb by tě milý Buoh nad jiné nemiloval, nikdá by tě nad jiné nepovýšil.“ A tak dal jest mu za pokánie každý týden aby říkal jedno Zdráva Maria. Potom přiklekne osel k vlku i kleče mlčel jest. Tehdy vlk vece k němu: „Co mlčíš, prav, co si zlého páchal.“ Odpověděl osel: „Rád bych pravil, nevím co.“ Tehdy vlk k němu: „Nechciť věřiti, aby byl bez hříchuov, praviž, co se mám s tebú meškati.“ Řekl jest k němu osel: „Buoh zná, že nevím, co praviti. Než toto mi se přihodilo: Byla jednoho dne veliká zima a my nesli pytle ze mlejna, muoj pán šel přede mnú i nandal sobě slámy do škoreň, a škorně byla strhaná, že mu ta sláma vyhlídala z škorně. Tu já, hladem přinucen sa, vytrhal sem jemu jedno stéblo slámy z škorně a snědl sem je, jiného nic nevím.“ Tehdy vlk spovědník, sa zapálen hněvem, řekl jest k němu: „Já vím, že j’ ten hospodář, kterýmu si to udělal, že j’ potom nohy oznobil a žádný ho líkař nemohl zhojiti a on za to hrdlo dal, kto tiem vinen než ty, kterak máš při[7r]číslo strany rukopisujíti