[9r]číslo strany rukopisu[C1r]číslo strany tiskudal na rukojmie, aby se lépe mohl vyptati, aspoň jestliže by čeleď[7]sic, v tisku: czeleď o tom co věděla. A když nemohl na čeledi nic přezvěděti, řekl jest k ženě: „Již já rozumím pánu svému. Pán zná, že já mám peníze, a protož tyto osiedla líče[bd]líče] liecze na mne, kterak by mne jich zbavil.“ Tak vzev dva hrnce, jeden zlatých a druhý peněz pod jednú paždí a druhý pod druhú, i nesl jest je k pánu svému. „Pane milý, již sem já se uptal na ty, kteří sú proti vaší milosti pikel slívali[be]slívali] ſliewaly, a teď sem je k vaší milosti přivedl všecky, abyšte ráčili přijéti a je podlé své vuole trestati, ať potom i mne s vaší milostí nevadie, ani mne k vaší milosti více studie. Já také, pane, ať pokoj mám.“ Pán, vzev peníze, toho jest propustil a byl naň potom vždycky laskav. Moji milí bratřie, nebuď vám teskno ještě málo poslyšeti. Stalo se jest, stáli sú tři zběhové na jednom lese na jednoho kupce, a tak, kdy sú stáli a čekali ho dva neb tři dny, na tom lese bíše pústeník, a když ten pústeník procházel se po lese po koření, z náhody přišel jest k jedné jeskyni a v té jeskyně viděl jest velký pytel kožený starých grošuov, a jak je viděl, ty groše, ulekl se a prchl pryč. A utíkaje křičel jest a volal: „Ó, běda, smrt, smrt, smrt,“ tak utíkaje trefil jest na ty zběhy a oni jej lapili a tázali se, proč by tak volal. Řekl jest k nim pousteník: „Ó, probůh, pro Matku boží, ujděte[bf]ujděte] vgdete, kam víte, nebtě hyn náramně veliká smrt.“ Řekli sú k němu zběhové: „Milý otče, okaž nám ji, prosíme tebe.“ Vece jim pústeník: „Ó, probuoh, pro Matku boží, nechoďte tam, za to vás prosím.“ Oní sú přinutili pústeníka, aby jim vokázal. Kdy je tam přivedl a ukázal, běžel opět pryč, volal: „Smrt, smrt!“ Tehdy ti zběhové, zasmavše se[bg]se] gſe, mluvili vespolek: „Jistě tento pousteník blázní, vida veliký poklad, i nazval jej býti smrtí.“ A tak, súce hladoviti, vzevše něco těch grošů i poslali sú jednoho do města, aby nakoupil potravy. A ten, jda do města, myslil jest sám v sobě, kterak by měl činiti, aby se[bh]se] gſe ty peníze všecky samému dostaly. A tyto dva také o to rozmlúvali, aby toho třetího, kdy se zase navrátí, aby ho zabili, aby se jim více dostalo. Tehdy ten, který šel po potravu, nakoupil jest jedu i vložil jim v jiedlo i v pitie a navrátil se[bi]se] gſe zase k tovaryšom svejm. A tovaryše řekli sú k němu: „Nu, sejdi dolů a ponos také ven peníze.“ Když jest ten stúpil doluov do jeskyně, tehdy tí dva uházeli sú