ne[5r]číslo strany rukopisu[B1r]číslo strany tiskubeskú, takže žádného v nebi nezuostalo krom Paška. Paška vida, že by žádného v nebi neostalo, i jide na to místo, kde Pán Buoh sedá, i spatřiv to miesto, i poče hleděti dolův na tento svět, i uhlédal, an na bělidle[x]bělidle] blelydle jedna pradlí druhé ukradla rubáš. I rozhněval se je a popadl stoličku, kterú Pán Buoh mieval pod nohami, i mrštil jest tú stoličkou na tu pradlí, ale chybil se[y]se] gſe je. Po malé chvíle navrátil se je Pán Buoh se vší říší nebeskú i s tú duší, i pohřešil jest té stoličky, a tak tázal se, kto by ji vzel. Sv. Petr řek: „Žádný jest zde nebyl, krom hyn jakýs kovář Paška.“ I zavolal jest ho Pán Buoh: „Paško, kto tě sem pustil do nebe?“ Odpověděl Paška: „Sv. Petr.“ A sv. Petr vece: „I co křivdu mluvíš, však si bezděčně sem vešel.“ Řekl jest Pán Buoh: „Nikdá se nám prvé nic netratilo, a jaks ty zde, již sme pohřešili stoličky.“ Odpověděl a řekl Paška: „Milý Bože, nehnivaj se. Kdy tvá milost s říší vyšli ste všickni z nebe, tehdy sem já opatroval miesto, kde sedáte, a udá mi se pohleděti dolů, i uhlídal sem, an jedna baba pradlí ukradla druhý na bělidle rubáš, a já ulitovav tý nevěry, nemohl sem se zdržeti, hodil sem doluov na tu zlodějku, byl bych ji rád zabil.“ Odpověděl Pán Buoh: „Ještě zde jednoho dne nejsi a již chceš hajtmaniti a šanty činiti. Bych já byl tak prchlivý a hněvivý a chtěl všeho zlého pojednú mstíti, již by žádného kachlíku v kamnech neostalo, již bych dávno rozházel lavice i stolice. A teď přikazuji, Petře, aby ho hned vyved z nebe.“ Ale když jeho sv. Petr vyvedl z nebe, Paška, nevěda se kam obrátiti, i řekl sám k sobě: „Puojdu do pekla, budú-li čertí trefní, budu ale s nimi.“ A tak, když jest přišel k peklu, počel šturmovati perlíkem na vrata, takže se po všem pekle rozléhalo. A tak Luciper, slyše ten hřmot, lekl se jest náramně a, nesměje strachem mluviti, zakýval jest prstem na Solferna a na Tartara, na radu svou, i řekl jest jim šepmo: „Stěžky opět Buoh sem netluče a chce nás opět oblúpiti, duše nám naše pobrati.“ I tak, zhlédajíc jeden na druhého, nesměli se ozvati. Tehdy Paška tepruv počne hmážděti na vrata, že bylo hrozno. I řekl jest Tartareus jako zmrzlými usty pro strach: „Kto tluče?“ Vece Paška: „Já sem, Paška kovář.“ Tehdy čertí slyšíc, že Pán Buoh není a že je jiný člověk, jako by okřéli. I řekl k němu Tartareus: „Co chceš?“ Paška