unesl. Takovými slovy posmívali se jemu, že jiní dva tolik nesli, jako on sám. Když pak Ezop napřed před nimi k jedné hoře přišel, složil koš svůj z svých ramen, a vzav jej před se v objetí své a svrchy zuby ujav jej, jako by zápasil, na ten vrch šel a daleké prvé nežli jiní do hospody přišel. Když pak všickni za ním přišli, rozkázal jim pán jejich, aby sobě chvíli odpočinuli a jídlem se posilnili. I řekl k Ezopovi, kterýž chléb nesl: Dej jim jísti. Ezop rozdělil tak mnoho chléba mezi ně, že půl koše prázdného zůstalo. A když zase vstali a cestou, kterouž před sebou měli, brali se, bylo břemeno Ezopovo mnohém lehčejší, že již teprvá mnohém prvé přišel na hospodu nežli jiní. A k večeři opět rozdělil chléb mezi spoluslužebníky, takže ten koš skůro vyprázdnil. Nazejtří pak, když ráno jedli, hned byl koš vyprázdněn. A on je tak daleko předcházel s tím prázdným košem, že ho poznávati nemohli. A že když ho viděli tovaryší jeho tak daleko před sebou jíti, a neznajíce ho, jedni druhých se tázali: Kdo jest oneno, jak tamto daleko před námi jde, přisluší-li k nám, čili je kdo neznámý? Tedy jeden z nich řekl: Pohleďte, kterak nás tento náš lstivě podvedl, nechal nás břemen nésti, kterýchž neubývá, ale čím dále tím více se obtěžují. Sám chytrostí svou, chléb vzal, kteréhož jsme vždyckny ujídali, nyní pak již jde prázen beze všeho obtížení a nenese žádného břemena.

Když pak do města Efezu přišli, postavil je pán na vyvolaném a svobodném ryňku, aby je prodal a prodal je s dobrým ziskem. I zůstali mu tří, kterýchžto doprodati nemohl, totižto písař, harfenník a Ezop. Tu jiní řekli k kupci: Jeď s nimi do Sámu, tam jich podlé vůle své odbudeš, neb tam najdeš mistra učeného v umění, kteréž přisluší k lidskému přirození, kterémuž říkají Xantus, k kterémuž mnoho mládeže z jiných zemí na učení dávají, z Řek i odjinud, odkudž se komu zdá a líbí. Toho jistého radou pohnut jsa kupec, plavil se s nimi do Sámu. A když tam byli, vypravil písaře a harfenníka v nově služebnické šaty, Ezopa pak pro nepodobu jeho postavil mezi nimi v tlustém pytli k houni podobném. Ti pak první dva byli dosti podobní, ale na Ezopa, když kdo pohleděl, hned se ho zstrašil pro nepodobnost jeho. A mnozí pravili: Odkud jest ta posměšná potvora mořská? Opravdu svou nepodobou jiné ohyžďuje. Když pak Ezop porozuměl, že se