mu lehkými slovy posmívají, mnohém udatnějí stál a na každého obecně neproměnnou tváří pohlezoval.

Když pak Xantus z domu svého vyšel, procházeje se sem i tam po ryňku, na kterémž lidí prodávali, i uhledav tyto dva podobné mládence a mezi nimi stojícího Ezopa, podivil se bláznovství kupcovu, že by toho nepodobného mezi tyto osoby postavil. Z kterýchž když přišel k jednomu, řekl: Z které jsi země? On odpověděl: Jsem z Kapadocie. Tedy řekl Xantus: Copak umíš dělati? On odpověděl: Všeckno, což chceš. Slyše to Ezop, velice se zasmál. Žáci pak, kteříž s Xantem tu byli přišli, když viděli, že se tak velmi směje a v smíchu zuby vyšklebuje, zdálo se jim, že jest potvora mořská, a ne člověk, sami mezi sebou pravili: Jakéť má tento zuby v tlamě. Druhý řekl: Co je viděl, že se tak až do pláče rozsmál? Jiný pak řekl: Však se nesměje, než zimou tak zuby vyšklebuje, otažme se ho, chcete-li. A tak šel k Ezopovi jeden a řekl jemu: Ach můj pěkný pacholíku, pověz mi, pročs se tak srdečně zasmál? Dí mu Ezop: Jdi tam, prašivá ovce. A on řekl: Jaká jsem já prašivá ovce? A Ezop zase: Třebas tě krátce uvázali, divoká svině. A tak ten žák s hanbou zapejřiv se odloudil se od něho. Dále řekl Xantus k kupci: Zač dáš toho harfenníka? Odpověděl kupec: Za tisíc dukátův. I zdálo se Xantovi draho. A přistoupiv k druhému, řekl: Odkud jsi ty pak? On odpověděl: Z Lydie. Xantus řekl: Copak umíš dělati? On dpověděl: Všecko, což míníš. Když to opět Ezop uslyšel, velice rozsmál se. A vidouce to žáci, řekli: Kudy to přichází? Ke všemu se usmívá. Tehdy řekli jeden k druhému: Chceš-li smrdutým kozlem nazván býti, tedy optej se ho, proč se směje. Xantus zeptal se toho kupce, zač by toho písaře dal. Odpověděl kupec: Za tři tisíce dukátův. I umlkl Xantus a odstoupil zpátkem preč. Tehdy řekli žáci k Xantovi: Pane mistře, coť se nelíbí tito pacholci? Odpověděl Xantus: Ba, líbíť mi se dobře, ale jest za právo v městě našem, aby žádný tak drahých lidí nekupoval, a kdyby se na koho dověděli, byl by velice trestán. Tu řekl k němu jeden žák: Pane učiteli, když pro vejsady těch pěkných koupiti nemůžeš, tehdy kup tohoto, kterémuž v nepodobnosti člověka, tuším, na světě nepodobnějšího, ani rovného není, tenť rovně tolikež sloužiti tobě bude jako i tito a my sami jej chceme