Ezop pak šel zase na pole a když veliké horko bylo, lehl do chládku pod jeden strom, jakž obyčej měl, a tu usnul. Tu se jemu za to pohodlí, jak tomu knězi učinil, ukázala bohyně Isis a vysoce ho moudrostí i ostrostí jazyka obdařila. K tomu také vtipem rozličných, neslýchaných rozprávek k vymyšlení, jakožto od toho, kterýž ji dobrotivě, s pokorou a s přívětivostí do hospody přijal. Ezop procítiv sám s sebou mluvil, řka: Nepospal-li jsem já tu přesladce a k tomu mi se převelmi milý a veselý sen zdál a přes to ještě beze vší překažky mluvím a nezajíkám se jako kdy prvé. I jmenoval sobě: Kopáč, motyka, nosatec, vůl, osel, kráva, vůz, kratce, pole, pluh. Pod přísahou jmenuji každou věc, jak která má býti jmenovaná, ale od kohož jsem já v tak krátkém času takové milosti došel? Rozpomínám se na tu přívětivost, kterouž jsem vždycky k hostem měl, a zvláště pak abych ty přijímal, kteříž boží jsou. Neb jistě, kdož jiným dobře činí, ten také dobrého v mysli své naděje. A tak Ezop vzal zase motyku do ruky a předce kopal jako i prvé a pracoval.

Když se pak zase šafář na pole vrátil, tu jednoho pacholka velice upral. Pro kteréžto bití, když se Ezop rozhněval (že mu toho líto bylo), řekl k šafáři: Proč tepeš tak přílišně tohoto pacholka beze vší viny a jednom nás vždycky každý den svým bitím na smrt odsuzuješ a sám nic neděláš? Takliž jsi se proti nám velmi zatvrdil, čili co jiného v tom jest? Však aby věděl, že se chci o to přičiniti, aby pán náš o tom zvěděl a tomu vyrozuměl. Když pak ten šafář, jménem Zenás, to od něho uslyšel, velmi se řeči Ezopově podivil, že by jemu slova odporná a neposlušná mluvil, a takto pomyslil sám u sebe: Já to musím předjíti a se vystříhati, aby mne zlosyn ten ku pánu neomluvil a neobtěžoval, takže bych já z toho úřadu zsazen a ztisknut byl. A tak ihned šafář, vsedna na kůň, jel ku pánu do města a takto jej pozdravil: Zdráv buď, pane. Kteréhož se pán hned zase optal, odkud by tak spěšně přijel. Odpověděl Zenas pánu: Pane, nový a neslýchaný div stal se nedávno na tvém poli. Řekl pán: I jaký pak? Zdali která koňská mátě neb herka zmetala, čili který strom ovotce před časem vynesl, aneb jaký pak se div stal? Odpověděl Zenas: Nic toho, pane, není, ale zlobivý a zlotrovaný náš Ezop počal prostranně mluviti. Řekl k tomu pán: To jest