služebník, kteréhož já se naději? Ezop řekl: Kohož ty hledáš, já jsem. Když pak ta děvka Ezopa uhlídala, zbledše z leknutí, řekla: Ale ty-lis ten militký páv, a kdež pak máš vocas? A chtíc do domu jíti, řekla: Nepřijdeš do tohoto domu, nebo vůbec utíkati budou, když tě uhlídají. A přišedší zas do domu, řekla jiným děvkám: Ouve, většího zlého, jdětež, pohleďte na něj. A viděvši ho jiná děvečka tak nepodobného, řekla mu: O, byť v usta za to nadělali a v nos napískali, táhni předce a hleď, aby se mne nedotejkal.

Všed pak Ezop do domu, ukázal se paní. A ona, jakž ho brzy uhlídala, hned se od něho obrátila a řekla: Tu-lis mi potvoru mořskou za služebníka koupil? Zažeň jej preč ode mne. Xantus řekl: Jediné, má hospodyně, buď veselá, dosti budeš mít s kejm žertovati s tímto služebníkem. A ona řekla: Xante, již teprvá vím, že mne nenávidíš a jiné manželky hledáš. Že pak to zjevně říci nesmíš, i přivedls mi toho truple s psí hlavou, domnění maje, že snáze z domu ujdu, než bych na něj hleděla. Vrať mi zase mé věno a chciť hned z domu jíti. Tu řekl Xantus k Ezopovi: Když sme na cestě byli, mnohos uměl tlampati, a nyní, když toho potřeba jest, nic neumíš mluviti. K tomu odpověděl Ezop: Pane, když tvá žena takových obyčejův jest, vezmi ji a hoď do šachty. Xantus řekl: Mlč, tus bíti hoden, nevidíš-liž, že ji tak velmi miluji jako sám sebe. Ezop vetce: I medle, miluješ-liž ty svou ženu? Xantus řekl: A proč nic? A hned Ezop, zdvíhše jednu nohu k podlaze, velice křičel, řka: I poslechněte divu, Xantus jest mistrem v umění příležícím a přislušejícím ku poznání přirození a dal se ženě přemoci. A obrátiv se ku paní, řekl: Paní, prosím vás, že mi neráčíte za zlé míti, ale k dobrému to obrátiti, co vám chci povědíti. Vy byšte chtěli, aby vám byl koupen mládenec dospělý, pěkný a podobný, umělý, šperkovný a ne sedlský, ten hloupý, který by vás v lázni drbal, na lůže kladl, s vámi pohrával, nožiček podrbával. To byšte vy chtěli, což by pánu mému k hanbě a lehkosti bylo. O zlá usta Euripides, kterýžto nesklamal, řka: Rozličné šturmy a bouřky v moři jsou, vlnobitedlných vod všechněch, chudoba také jest přetěžké břímě a sic mnoho tisícův jiných obtížení, ale nic těžšího a horšího se nenalézá jako zlá žena. Protož prosím vás, má paní, nikdá více nežádejte pěkného pacholíka, kterýž by vám sloužiti měl, aby některý čas muži vašemu hanby a potupy