dobré a šťastné znamení, tuť není žádný div. Odpověděl šafář: Zdá mi se nová věc a divná. Řekl k němu pán: Není neslýchaná, neb často vídáme, že mnoho lidí, když se rozhněvají, pro hněv mluviti nemohou, a když je hněv pomine, že dobře a prostranně všeckny věci mluvívají. K tomu přičinil Zenas: Pane, mluví velmi dobře, i mně laje, i tebe potupnými slovy haní, k tomu ani bohův, ani bohyní nectí, ani nešanuje, a což největší zlé jest, velmi hanebně laje. Tu teprvá pán hněvem jsa pohnut, řekl k šafáři: Zeno, jeď domů a učiň s nim, jak se tobě kolivěk líbí, zbí ho, prodej ho, darmo dej ho, já ho tobě mocně dávám a na toho jistotu teď tobě toto psaní dávám. Když pak Zenas zase domův přijel, řekl k Ezopovi: Nu již jsi v moci mé a pán mi tebe mocně dal, a protož, že jsi zlotrovaný plískač a žváč, chci já tě prodati. A ihned přišel kupec do dvoru, kterýž několik služebníkův byl sobě koupil, a tu chtěl také koně způsobiti pro ty služebníky, aby domů do Efezu jel. Když pak Zenasa uhlídal, s kterýmžto známost měl, pozdraviv ho, prosil, aby jemu koně pronajal. Tu mu Zenas odpověděl, že tu žádných koní ani za peníze, ani k nájmu nenajde, ale že by pacholka jednoho na prodají měl a ten že by nebyl nezpůsobný, k tomu i věku dospělého, toho že by jemu prodati chtěl. Kupec ten žádal, aby jemu jej ukázal. Tu zavolal Zenas Ezopa a ukázal jej tomu kupci. On pohleděv na nepodobu jeho, řekl k Zenovi: Odkudž jest ten hrnec an k hlavni podobný, zdá mi se, že jest trubačem mezi potvorami mořskými, když se potkávati mají, tak má veliká durmatá líce, pravím, kdyby nemluvil, zdál by mi se kožený sud býti. Protulis mne neřeste s cesty svedl. Já jsem se nadál, že mně chceš něco hodného a žádostivého, k tomu pěkného prodati. A to pověděv, bral se zase na cestu, odtud odcházeje. Ale Ezop šel za ním a řekl: Poshověj chvílku. Kupec odpověděl: Slyšíš-li, nemeškej mne, ať já předce jdu, neb mi žádného užitku nemůžeš přinesti, bych tě pak i koupil, však by mne lidé nazvali špalkův aneb kláptův kupcem. Tedy řekl Ezop: Pročs pak sem přišel? Odpověděl kupec: Myslil jsem něco užitečného koupit, ale ty jsi mně velmi nepřístupný a nepodobný a takové koupě já nepotřebuji. Tedy Ezop řekl: Jestli mne ty koupíš, nemáť na škodu býti. Zase řekl kupec k Ezopovi: K čemu by mohl užitečný a potřebný býti? Ezop řekl: Kdyby v obydlí tvém