[79r]číslo strany rukopisuotec svatý papež a jiní mudrci svatého Crhy jsú tresktali, protože by byl slovensky božie službu zpievati ustavil. Jimžto se omluvil svatý Cirillus a řka: „Všeliký duch všelikým jazykem má boha chváliti. A když jest hospodin slovenský jazyk jako i jiné ustanovil, jakžto mi jest hospodin vdechl, tak sem tím činem mnoho bludných na svatú vieru obrátil.“ To oni uslyšavše, jeho tvrdé vieře se podivivše, aby božie služba v těch vlastech byla slovensky zpievána, potvrdili i ustavili. Jehožto potvrzenie, na papežovi listóv dobyv, do těch vlastí poslal. A potom v duchovnie stav vstúpiv, bohu snažně slúživ, skonal. A ten bratr jeho Methudius, jenž byl u Moravě ostal, králem moravským, jemužto jmě bylo Svatopluk, arcibiskupem byl učiněn. A pod sebú sedm jiných biskupóv měl. Za těch časuov česká země ještě u vieře blúdiec, pohanským modlám se modléše. A tehdy byla jedna slovutná přirozeného smysla žena, ale čarodějnice, jménem Libuše. Jejímžto nalezením Pražské město jest ustaveno. A potom, když sobě Čechové jednoho sedlského oráčka, ale velmi múdrého, jménem Přemysla, kniežetem zvolili, tehda zaň Libuši vdali. Od jehožto pramene pošel národ českých kniežat i králóv slovutných až do dnešnieho dne. Potom po mnohých časiech od toho pramene pošel jest vé[79v]číslo strany rukopisuvoda