Vyhledávání (skrýt)

[Sbírka kázání založených na legendách]

Moravský zemský archiv (Brno, Česko), sign. G 10, č. 456, 195 fol. Editoři Janosik-Bielski, Marek, Svobodová, Andrea, Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

Edice vznikla v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází).

<<<<<28r–28v29r–29v30r–30v31r31v–32r32v33r33v34r>>>>>
Skrýt ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

[31v]číslo strany rukopisutoho odplatu máš, žes tímto dvěma mládencoma kamenie drahé kázal zbíti? Lépe by byli učinili, by chudým rozdali to pro buoh. Jakož jest hospodin jednomu řekl: Chceš li svrchovaný býti, prodaj vše a rozdaj chudým!“ K němužto mudřec Kraton vece: „Jest li pravý buoh mistr tvój, Ježíš, a chceš li tomu, aby toto kamení bylo prodáno a mezi chudé rozdáno, učiň, ať to kamenie zase bude celo.“ Tehdy sv. Jan vzem to zetřelé kamenie, bohu se pomodlil, a ihned to kamenie všechno zase bylo celo. Proněžto ta dva mládenci a ten mudřec Kraton bohu a v buoh jsú uvěřili, a to kamenie prodavše, mezi chudé rozdali. Dva také mladá člověky vše, což měla, prodavše a mezi chudé rozdavše, jala se, sv. Jana následujíc, po něm jíti. Tehda v jednu chvíli uzřechu své někdajší sluhy v krásném rúše chodiece, a oni v sprostném, i počali se z toho zamucovati. Tehda sv. Jan to uznamenav, kázal k sobě piesku morského přinésti, a ten piesek v zlato a v drahé kamenie obrátiv, kázal těma dvěma, aby zlatníkóm to okázali. A když zlatníci to ohledali, vece: „Nikda sme tak čistého zlata nevídali[di]nevídali] newiedali ani tak drahého kamenie!“ A vrátivše se zase, pověděli sv. Janu to, což jsú zlatníci pravili. Vece k nim sv. Jan: „Vezmúce to zlato a kamenie, vyplaťtež své [32r]číslo strany rukopisuzbožie, kteréž ste prodali, a buťež na tomto světě bohati v dobrém bydle, abyšte na onom světě u věčné chudobě byli.“ I poče jim sv. Jan o potupě tohoto světa a bohatství mnoho praviti. V túž hodinu, když tak sv. Jan mluvieše, aj, ponesechu jednoho mrtvého, kterýž se byl před sedmdesáti dni oženil. A ta matka toho mrtvého, vdova, s jinými přáteli padši před sv. Janem, proséci, aby jakož jest Druzianu vzkřísil, takéž i toho. Tehdy, jak sv. Jan zaplakal a bohu se pomodlil, tak ihned mrtvý ožil. Jemužto ihned sv. Jan přikázal, aby oněm dvěma o poručenství[dj]poručenství] poruczenſtwie sv. Jana, ješto byla odstúpila a k zboží se navrátili, jim pověděl, kterak sú slavnú odplatu ztratili. Tehdy on na tom miestě počal jim praviti o divných věcech onoho života. A zvláště k nim vece: „Ó, přehubená člověky, kterak ste daleko zablúdili, viděl jsem anjely vaše, ani pláčí, a diáblové se radují! A neviete, co ste dobrého ztratili, radost a příbytek přeslavný, v němž ste měli býti na věky, toho ste hanebně a šeredně chybili a chvácete se tohoto šeredného a hozného příbytka, kterýžto sem já viděl i ohledal. Tmy přemnohé. Červ, jenž vždy srdce člověčí hryže, a tenť vás čeká. Oheň na věky horúcí. Studenost nevýmluvná. Diáblóv přehrozné vidění, pláč

X
dinevídali] newiedali
djporučenství] poruczenſtwie
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.26 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).