[33v]číslo strany rukopisusvatého Jana na ta dva mrtva položil, tak ihned z mrtvých vstali. Tehda ten biskup a vládař toho kraje s mnohým lidem křest sú přijali, a sv. Janu na čest kostel krásný učinivše, bohu slúžili. Píše také jeden mistr Cassianus, že když chtěl sv. Jan čtenie psáti, kázal všem bohu se modliti a postiti, aby jemu buoh dal duostojně psáti, a zvláště sám za to žádal hospodina prositi, aby tu v tom pokoji, kdež měl psáti, ižádný vietr ani déšč ani rosa ani které povětří jemu nepřekáželo. A to, jakož lidé těch vlastí rozprávějí, do dnešnieho dne vždy tak trvá božím divem. A když po všech po těch časích svatý Jan slavně dokonal svaté čtenie a vieru zplodiv, k starým se letóm přibral, jakož praví mistr Iziodorus, sedm a sedmdesáte let po božím umučení za ciesaře Trojana, těch časuov zjevil se jemu hospodin, sv. Janu řka: „Poď ke mně, muoj milý, jižť jest čas, aby za mým stolem s svými bratřie nebeský pokrm přijal.“ To sv. Jan radostně uslyšav, vstav, jíti počal, k němužto hospodin vece: „V neděli ke mně přijdeš.“ A když neděle přišla, vešken lid do kostela se sšel, jenž byl ve jmě svatého Jana učiněn. Tehda sv. Jan, od prvospie vstav, šel do kostela a jal se božieho slova kázati, přikazuje jim, aby byli u božie vieře stálí a ustaviční a božích[dm]božích] boziech příkázaní poslušní