[139v]číslo strany rukopisupanna Maria netoliko na duši oslavena byla, ale i na těle také. Neb pán Kristus viece jest povinen ctíti tělo jejie nežli duši, jakož praví[tw]praví] prawie svatý Augustin řka takto: „Neb z jejieho těla přijal jest člověčenstvie, jímžto dokonal naše spasenie, ale z duše jejie nic nepřijal, ješto by k tomu slušelo.“ Znamenajtež dále, že panna Maria jakžto dnes uvedena jest do nebe u velikéj rozkoši. A protož anjelé svatí znamenajíce jejie tak velikú rozkoš a zvlášče svobodu nějakým jako divením o niej pomlúvají. Jakož psáno Canticum, capitulo VIII.cizojazyčný text řkúce takto: „Que est ista que ascendit de deserto deliciis affluens innixa super dilectumcizojazyčný text[tx]dilectum] delictum suum.“cizojazyčný text[173]Ct 8,5 „Která jest to, jenž se nahoru sem béře z púšče toliko rozkoší[ty]rozkoší] rozkoſſie jsúci ozdobena, povzhlevši na svém milíku.“ Jako by řekli podlé řeči milého svatého Bernarta: „Jaká jest to a odkud je, že z púšče tohoto světa sem k nám do nebe jdúci, toliko rozkoši přišlo. Ano se zde mezi námi taková rozkoš neshledává, jenž ústavně slavnosti božie požívanie[tz]požívanie] poziewanie a z potoka rozkoší božských bývámy nasyceni a napájeni, která jest ta, jenž z tohoto světa, na němžto nic jiného nenie než práce, žalost, tesknost a mnozí nedostatkové, béře se sem mezi nás v takovéj neslýchanéj rozkoši?“ Ale ne tím obyčejem pomlúvali anjelé jako pochybujíce o niej, že by jim panna Maria známa nebyla, ale nějakým jako divením, jakož sem dřéve řekl, vymlúvali to. Neb dřéve nevídali[ua]nevídali] newiedali, by který svatý v tak velikém duostojenství[ub]duostojenství] duoſtogenſtwie nahoru do nebe vstúpil