[108r]číslo strany rukopisuŠimon ciesařovi: „Jižť dále Petra, svého nepřietele, trpěti nemohu, než přikáži anjelóm svým, aby přijdúce pomstili mě nad ním.“ Odpovie jemu svatý Petr řka takto: „Nic se anjelóv tvých, diáblóv, nebojím, než oni se mne viece bojte mocí pána Jezukrista, jímž se ty lživě činíš!“ Tehda ciesař die svatému Petru: „I kterak, Petře, nebojíš se Šimona, jenž jest pravým bohem a vie všechny věci tajné?“ I die k tomu svatý Petr a řka: „Poněvadž pravíš[nr]pravíš] prawieſs, že vie všechny věci tajné, nechať povie, co já nynie myslím aneboli co činiti chci.“ I káže sobě svatý Petr chleba tajně podati, a požehnav to, zdrobí jej v rukú. Tehda Šimon rozhněvav se i die takto: „Vstupte, věžníci a psi moji, a snězte Petra tu před ciesařem!“ A tudiež ukázali se velmi velicí psi, chtiece se o svatého Petra pokusiti. Tehda svatý Petr, vzem chléb i vrže jej před psy, a ihned jako by se propadli, nebylo vídati žádného. I die svatý Petr k ciesařovi: „Pravilť sem tobě, ciesaři, dřieve, žeť jest zlý a diábelský člověk. A protož jižs to sám slyšal a viděl. Pravil tobě, ciesaři, o anjelech, a ukázalť psy.“ Tehda Šimon počne se opět chlubiti, že by chtěl mrtvé křiesiti. I stalo se, že nějaký mládenec umřel. A ciesař povola před se Šimona i svatého Petra i položi jima takovú pokutu, aby hrdlo propadl, ktož by mrtvého vzkřiesiti nemohl. A když Šimon podvakrát