milosrdenstvie bude míti.“ A když Set, tu ruozku vzem, domů se vrátil, nalezl, ano otec jeho Adam umřel, ano již i pochovali jeho, tu ruozku na jeho hrobě vsadil a od toho času ruostla jest až do času krále Šalomúnova. Tehda král Šalomún uzřev tak krásné dřevo, kázal je zrúbiti, chtě je na okrasu své sieni nadělati. Ale jakož praví to staré písmo, že to jisté dřevo nikdiež se nepřihodilo, ale vždy neb přieliš dlúhé, neb přieliš krátké bylo. A proto rozhněvavše se dělníci, jeden příklad z něho učinili přes vodu, aby přes ně lidé chodili. Potom když králová Sába k králi Šalomúnovi, slyšíce o jeho múdrosti, přijela, to dřevo uzřevši, jakož píše kniha Scolasticacizojazyčný text, králi Šalomúnovi pověděla řkúci: „Věř to a věz, že na tomto dřevě jeden má ukřižován býti, pro jehožto smrt židovské královstvie bude zahlazeno.“ To král Šalomún uslyšav, to dřevo hluboce v zemi zakopati kázal. Ale na tom miestě potom rybník učiněn jest, kteréhožto rybníka voda, jakož se píše ve čtení, nemocné uzdravováše. A když se umučení našeho spasitele přiblížilo, to dřevo nad vodu splynulo. A židé je vzavše, kříž svatý z něho učinili. A tak jest psáno, že to dřevo dvě stě let v zemi ležalo, ale svatá