Helena, Konstantinova ciesařova máti, nalezla. O tom se takto čte. Za těch časuov bylo se sebralo rozličných cizozemcuov, jenžto vojensky se pozdvihše, přes Dunaj se přibrati zamyslili, chtiec všecky země pod se podbiti. V kterémžto vojště Maxencius za starostu bieše. A jakož praví kniha Scolasticacizojazyčný text, když ten Maxencius najprvé do ciesařské vlasti táhl, tehda Konstantinus ciesař se silně sebrav, k tomu mostu, ješto Malbinum slove, táhl, chtě s ním bojovati. A v tom velikém myšlení vzhuoru vzezřev, nebeské pomoci poprosil. A když usnul, uzřel u vidění v nebesiech znamenie svatého kříže, ano se u plamenné kráse stkvie. A podlé toho anjeli stojíce, k ciesařovi promluvichu řkúce: „Konstantine, skrze toto znamenie svítězíš!“ Tehda Konstantinus ciesař velmi se obradovav, znamenie na svém čele učiniv a na své korúhvi a na praporciech, i na odění svých rytieřuov znamenie svatého kříže učinil. A na svéj pravéj ruce kříž zlatý nesl. Zatiem Maxencius tajně kázal na mostě podvrtle činiti, aby ciesař tady jeda, u vodu upadl. Ale buoh tomu nechtěl. Když ciesař svými lidmi táhl k mostu, tehda Maxencius v téj pilnosti, podvrtluov zapomenuv, na most vzehnav, u vodu upadl a ihned utonul. A ciesaře Konstantina vešken lid sobě za milostivého ciesaře přijal. A potom po