rytieři všichni, kniežata i vy, všichni lidé, ješto tuto přihlédáte, že duostojenstvie římského ciesařství z studnice milosrdenstvie má počátek. A to jsú dřevnie ciesařové a kniežata římská ustanovila, ktož by v boji kterého mládence zabil, aby ihned na smrt odsúzen byl. A protož veliká by to nemilost byla, bychom to nad těmito dětmi učinili, jiným to zapověděvše, a sami to zhyzdili. Co by nám zpomohlo, nad cizími národy svítězivše, bychom dali nad sebú této veliké nemilosti svítěziti! A protož daj mi se přemoci v tomto účinku milosrdné milosti. A potom nade všemi našemi protivníky moci budeme svítěziti. Dám li se milostivé milosti přemoci, lépe mi jest umřieti, nezahubíce těchto nevinných dietek, než skrze jich krve prolití mého nemilostivého zdravie prodliti aneb nabyti.“ A to řka, kázal těm žalostivým matkám jich děti vrátiti, a ješto byly plačíce přišly, ty sú se s velikú radostí zase domuov vrátily. Tehdy ciesař, vrátiv se na svuoj palác, nazajtří zjevi se jemu sv. Petr a sv. Pavel té noci a takto k němu řkúce: „Že jsi se zhroziv, nad nevinnú krví se smiloval, poslal nás k tobě Jezus Kristus, abychva tobě radu dala, kterým by činem mohl uzdraven býti. Vstana jdi k svatému otci Silvestrovi a tenť, v té hoře taje se bydlí, tenť tobě kúpadlo ukáže, v němžto když se třikrát pokřtíš, všeho malomocenství číst a zdráv budeš. A ty chrámy