A s velikým pláčem o puol noci na pochování nesen, zatiem sv. Silvestr s radostí z žaláře vypuštěn. Nebo netoliko křesťané, ale i pohané velmi ho milovali, neb bieše v Římě biskupem. A bieše anjelského libého promluvenie v celosti svého tělesenstvie v svých skutciech svatých ve všeliké radě veliký, v němžto svatá viera se stkvieše. A když v těch časích svatý otec papež jménem Melchiades v Římě umřel, sv. Silvester miesto jeho ode všie obce papežem učiněn, v němžto tak u povýšeném stavu všech sirých i vdov chudých jména měl napsána, jimžto pro buoh všicku potřebu dával. Potom po některých časích, když ciesař Konstantinus jal se křesťanuov nenáviděti, proněžto svatý Silvester z Říma vyšed, v jedné hoře s svým žákovstvem se skryl a tu přebýval. A proto pán buoh na ciesaře Konstantina malomocenstvie přepustil, že křesťanů nenávidieše. A když žádný lékař nemohl jemu zpomoci, pohanských modl biskupové radú tři tisíce dětí předeň přivedli a tu mu radu dali, aby ztepa ty děti, v jich se krvi zmyl a tudy své nemoci zbyl. A když ciesař na to miesto přijel, kdež se měl mýti v té krvi, matery těch dětí žalostivým křikem, prostovlasy, proti němu vyběhše, žalostivě křičéchu. Tehda ciesař, kázav vozu málo postáti, pozdvih se ke všemu lidu, vece: „Slyšte, rytieři