a křik, škřípěnie zubuov, věčná žalost, od božích očí věčné rozlúčenie.“ To ten vzkříšený vypraviv, i s těmi, jimžto mluvieše, před sv. Jana padše k nohám, počechu ho plačíce prositi, aby se nad nimi ráčil smilovati. Jimžto sv. Jan vece: „Třidceti dní pokání čiňte a za to boha proste, ať piesek mořský zase v přirozenie své se obrátí.“ A když se to tak, jakož sv. Jan rozkázal, stalo, hned piesek se v své přirozenie obrátí, tehdy jsú tito svým hřiechóm odpuščení vzali a odplatu obdržali a při sv. Janu ostali. Potom, když sv. Jan po téj vlasti, ješto slove Azia, slovo božie kázáše, tehda biskupové pohanští lid proti němu zbudili, a jemše jeho, vedli ho do chrámu, aby se modlám klaněl. Jimžto sv. Jan vece: „Sjednajme se na tom: proste svých modl, ať se Ježíšóv kostel zboří, a jáť hned vašim bohóm obět vzdám. A pakliť já vzdám chválu svému milému bohu Jezukristu a pomodlím se, aby váš chrám obořil, vy křesťanskú vieru příměte.“ A když k tomu strana větší zvolila, všichni s chrámu vyšedše, počechu přihlédati, kterak by se to konalo. A jakž se sv. Jan pomodlil pánu bohu, tak ihned pohanský chrám se zbořil a modla pohanská na kusy se ztlúkla. Z toho se biskup jménem Aristodemus rozhněvav, svadil jest svým hněvem všechny lidi, takže se všichni