velikú chválu vzdávali. A když tak s lidmi do města jide, ponesú jednu ženu umrlú, jížto jméno bylo Druziana, a ta byla veliká přietelnice svatého Jana navrácenie vždy žádala. V tu hodinu jejie přietelé přistúpivše k sv. Janu, vecechu jemu: „Svatý otče Jene, toť neseme tělo tvé služebnice, ješto byla tvé milosti vždy poslušna a nás všecky krmila. A tvého zase příští s velikú žádostí zase čekala a často řiekala: Ej, bych já prvé, než umru, ještě jedinú apoštola mého uzřela! A toť jsi přišel, a ona již tebe viděti nemuože.“ V tu dobu kázal sv. Jan tělo mrtvé na zemi postaviti, a tak, na tom miestě stoje, vece: „Hospodin muoj, Ježíš Kristus, ten tě vzkřes! Druziano, vstaň a jdi domóv a připrav mi pojésti!“ A jakž to brzo vece, tak ona ihned vstavši, spěšně jde domóv, chtiec to učiniti, což jí apoštol boží rozkázal, tak jako by ne z mrtvých vstala. Potom nazajtří jeden mudřec Kraton, ten na tržišti lidí sebrav, jal se jim kázati, kterak tento svět má správně všelikým člověkem potupen býti, proněžto pozvav k sobě dvú bratřencí bohatých, káza jima, aby vše prodadúc drahého kamenie nakúpili a přede všemi lidmi to kamenie zbili. Tehda božie náhodú, když sv. Jan jda, stavil se, a pozvav k sobě toho mudrce Kratona, vece k němu řka: „Kterú