v tobě.“ Protož se tím veselila, neb to jistě věděla, že jest toho porodila, jemužto jest dána s bohem otcem věčná chvála i moc. Protož sv. Bernart o ní píše: „Ó, předuostojná dievko přečistá, ó, nebeská všeho světa světlosti Maria, kterakéhos nám syna porodila, jehožto jest upřiemná veliká světlost i slavnost! Neobklúčené veleslavenstvie, ještos počátku nikdy neměl a všechnos od počátku učinil, pravý buoh a pravý člověk, král nade všemi králi, ješto tě svú milú matkú zvolil, kterak jeho v jesléch kladeš, kteraks to směla učiniti! Však jest to ten, ješto nebesa nade vším světem rozestřel a stkvúcími hvězdami okrášlil! Slunce i měsiec stvořil. A nadtoť pravím, což bych já se všemi anjely o jeho velikosti mluvil, toť vše málo jest proti jeho převšemohúcí chvále! Avšaks ty jeho milá matka, panna Maria, všech panen chválo, všech dobrých mravuov příklade, naší věčnéj odplaty jistá naděje, tak v sprostné plenky obinula, na ostrém seně jej položila. Tak mi se zdá, ó přesvatá dievko, žes neměla domu krásného ani lože velebného, v němž by našeho milého spasitele položila. A protož jsi jako chudá vnově přišlá hosti pod cizí střechú našeho milého Jezukrista porodila, a porodivši ihned si se jemu jako svému a pravému bohu modlila. Tu před tebú tvé milé děťátko, leže v jesléch, plakáše a v nebesiech všechny anjely obveselováše.“ Tu praví sv. Augustin: „Co se tomu, židovští mistři, divíte, že panna čistá, duchem svatým počavši, porodila syna, v své čistotě zuostala, kterú mocí prut Aaronů ani okopán ani obléván proti svému a všemu přirození ovoce dal všem druhý den! Proč nevěříte, že boží mocí nad přirozený běh dievka čistá porodila, proněžto jest i na nebi i na zemi všie chvály duostojná!“ To o ní píše Maximianus biskup řka: „Od tebe, matko milá a všie chvály duostojná, přišla nám jest světlost, ješto osvietila našich srdcí temnost. Téj světlosti čekáše žádostivě všech svatých zbor anjeluov a již ten dar předrahý dnes svět přijav, tvú svatú milost radostně chválí. Protož se raduj, ó, nade vše tváři převýšená, že jsi to sama na hospodinu obdržala, jehožto Abrahám v duchu uzřev, obradoval se Mojžieš, s velikým strachem na hoře Sinaj v oblace z bohem jest mluvil. Ale tys nám Jezukrista porodila, kterýžto jest mluvil s lidmi hřiešnými i ochotně bydlel. K téj hoře Sinaj, ktož by byl tehdy přistúpil, byl by života zbaven. Ale ty jsi tu horu svatú