jako na královskú dceru sluší, hlediece podlé toho súženie svého. A když Maxencius ciesař svolati káže všechny lidi, ješto v jeho říši a v jeho moc slušeli, aby se všickni chudí i bohatí tu do města Alexandrí sešli a bohy jeho, modly diábelské, aby následovali a jim čest činili, a tak bylo přikázáno, aby bohatí obětovali bohy a berany a kozly a chudí ptáky a což by kto mohl podlé statku svého. Slyševši to řvaní svatá Kateřina a křik od hovad a od dobytka rozličného, ono od voluov, od ovec, od beranuov a kozluov, keréž lidé byli sehnali a snesli, chtiece obět činiti těm jistým modlám diábelským podlé řádu pohanského a ciesařova rozkázanie, a slyšíce také plesánie, křik a zpievanie rozličné od lidí v tom chrámě, do kteréhož se byli sešli, pošle tam rychle svého jednoho, aby přezvěděl a ohledal, co se tam děje. A když ji posel jejie těch věcí, což se tam dělo, zpravil, tehda svatá Kateřina, vzemše s sebú některé služebníky své, znamenajíce se znamením svatého kříže, béře se tam také k tomu hluku a k tomu chrámu, i shlédne, ano mnozí křesťané pláčí, jenž bázní a strachem modlám jako přinuceni museli přivoliti. A tak želejíci toho srdečně a nemohúci na to hleděti, směle a bez strachu přistúpi k tomu ciesařovi i bude jemu o pánu bohu mnoho mluviti, hádajíce se s ním o nebeských věcech. A to, což mluvila, pravým rozumem a pravdú úplně