že jest zaslyšela hlas pozdravení miléj panny Marie, ihned mládenec v břiše jejie zradoval se jest, totiž milý svatý Jan. A tak pravie doktorové svatí, že by byl poklekl v břiše své matky a radoval se jest příščí milému pánu bohu. A proto z radování milá svatá Alžběta byla jest naplněna duchem svatým, jakož ste slyšeli ve čtení, kterak milá svatá Alžběta řekla jest hlasem velikým řka: „Požehnaná jsi ty mezi ženami i požehnaný plod břicha tvého“, nebo jest již věděla skrze ducha svatého, že se tu syn boží vtělil, kterýž má vykúpiti veškeren svět. A protož dále řekla jest: „Odkud mi jest to dáno, že máti pána mého přišla jest ke mně?“ Jako by takto řekla: „I kterak sem já toho zaslúžila, že matka pána mého přišla jest mně posluhovati. Ješto bych já měla k ní jíti a jí posluhovati. A nejsem toho hodna, by ty mně posluhovala, poněvadžs ty již většie a duostojnější nade všecky ženy, nebs ty již královna nebeská, ty jsi povýšena nade všecky kuory anjelské, ty jsi matka božie. A ty jsi ta brána, kterúž jest vyšel Ezechiel. Ty jsi ten keř, kterýž jest viděl Mojžieš, ješto jest ohněm hořel, a neshořel a svú zelenost přirozenú měl. Ty jsi ta archa, v kteréžto arše chléb nebeský chován byl. Ty jsi toho osiehla, jehožto vešken svět osiehnúti nemohl. Ty jsi matka milosrdenstvie. Ty jsi ten prut Aaronuov, na kterémžto ten předrahý květ, pán Kristus, vykvetl. Na tobě jsú se všicka proročská písma dokonala.